Koncert: Sabaton, Apocalyptica, Amaranthe – Praha 2019 (The Great Tour)

Letošní koncertní sezóna nezvykle začíná již v lednu, a jelikož mě těch rockových a metalových představení tento rok čeká opět o něco více, než v těch předchozích, je to možná vzhledem k určité rozloženosti akcí jedině dobře. Hned z úvodu jsem se tedy mohl těšit na 3 kapely, které dobře znám.

Amaranthe

Švédští multižánristé s mojí kdysi oblíbenou bohužel stále frontmankou Elize Ryd předvedli víceméně přesně to, co jsem od nich očekával. Elize je naprosto marná zpěvačka a když do toho jde naživo a nemá za sebou armádu počítačů, které z jejího neumu vytvářejí skvělé vokálové stopy pro studiová alba, nezbývá ji bohužel nic jiného, než se spolehnout na své dámské přednosti, které na všech koncertech tak ráda ukazuje. Na fandy téhle kapely (mezi které jsem se kdysi řadil také) to ale stoprocentně platí. Stačí, aby dlouhonohá frontmanka ukázala kotníček, a rázem celá hala zapomene na to, že svým umem na živých vystoupeních kapele jednoznačně škodí.

Během letošního vystoupení jsem si všiml zajímavé věci. Jak jsem se snažil nikam se neposouvající Elize vytlačit ze sluchových kanálků, naopak mě velmi zaujal jiný člen kapely, a sice před dvěma lety se k ní přidající zpěvák Nils Molin, který si se svými čistými vokály dokázal v několika písních urvat celé pódium zcela oprávněně jen sám pro sebe. Během jeho střídání s Elize jsem si uvědomil, že Amaranthe už dávno není na jediné ženě v sestavě tolik závislá, jako v počátcích fungování, a že by to bez ní možná i šlo. Studiová alba by bez jejího počítačem narovnaného kvičení sice stále znatelně utrpěla, ale koncerty by bez ní šlapaly špičkově – věřím, že například živé klávesy by místo ní mohly živá vystoupení Amaranthe posunout na zcela novou úroveň. A jelikož Elize naprosto nezvládá ani dech a je po 2 písních naprosto neplánovaně a bez rozmyslu vyřízená, dostává zajímavý Nils Molin stále více a více prostoru. Ano, tudy cesta skutečně vede a pokud bude tato změna rolí pokračovat i nadále podobným směrem, možná by se časem mohli Amaranthe vydat na nějaký ten koncert coby jedna z hlavních hvězd a přestat stále jen předskakovat.

Uděluji 55%

Apocalyptica

Kvůli tomuhle finskému triu především jsem na koncert vlastně zavítal. Skupinu skutečných umělců, kteří přehrávají pecky metalového nebe na 3 violoncella znám již dlouhá léta, ale naživo jsem zatím tu čest neměl. A napoprvé to byl skutečně hluboký zážitek, protože co tahle parta na svá cella umí zakouzlit a jak s nimi rozeznívají koncertní halu, to je skutečně pecka. Jasně, dá se namítnout, že na slávě klasických rockových a metalových hitů se „přiživuje“ už tak mnoho revival kapel, ale tohle je něco jiného. Tohle není klasické revival příživnictví, Apocalyptica dává těmhle hitům naprosto nový kabát, ve kterém se snoubí elegance a glanc klasických strunných nástrojů s většinově syrovou metalovou hudbou. A je jedno, jestli jde o rytmickou skladbu, nebo melodické rozjímání, tahle trojice to na cella prostě a jednoduše zahraje, a to ještě kolikrát v takových exhibicionistických pozicích, že by skoro i samotnýAngus Young při jednom ze svých kytarových sólo-záchvatů mohl závidět.

Tohle vystoupení mělo neskutečnou atmosféru a to i přes to, že si pánové nechali prostředek vystoupení zkazit hostující zpěvačkou Elize Ryd z předchozí kapely. Bylo to hezké propojení a příjemné gesto z obou stran, které koncertu dodalo šmrnc propojenosti celého programu, za což sice přidám pět procentních bodů, ale byla to bohužel právě Elize Ryd, která ani s Apocalypticou naprosto nic nepředvedla, takže za to jde zase naopak pět dolů.

Jinak ale opravdu zážitek! S peckou ve formě Nothing Else Matters od Metallicy, kterou mimochodem Apocalyptica předvedla mnohem lépe, než původní autoři písně před cca půl rokem v Letňanech, jsem byl nadšen a rád, že jsem mohl tuhle partičku naživo prožít.

Uděluji 80%

Sabaton

Nyní už k hlavnímu programu večera, švédské military rytmiky Sabaton, kterým se v našich končinách daří stále více a fontman Joakim Brodén tady začíná pomalu dotahovat a kdo ví, jestli už nepředhánět dočasnou metalovou everstar a miláčka publika Tobiase Sammeta, jehož pochlebování českému publiku jakkoliv je výřečné, není ani zdaleka na takové úrovni, kterou předvádí Joakim. U něj už totiž pomalu i já začínám skutečně věřit, že to tady má opravdu tak rád, a to nejen proto, že je svým původem z poloviny také čech. A češi ho milují a dávají mu to při koncertech rádi najevo. Díky tomuto oboustranně upřímnému vztahu pak mohla v tento večer vzniknout téměř perfektní show.

Pódium měli kluci kolem fontmana Brodéna vyladěné do stylu první světové války, včetně perfektní makety tanku, ve kterém seděl se svými bicími bubeník. Kapela má na kontě už pěknou řádku zásadních hitů a na koncertech tak není problém vybírat do setlistu jednu zábavnou záležitost vedle druhé. Tenhle mix proložte asi tak tunou pyrotechnických efektů, od světlic až po výbuchy, Joakimovu energii na laškování s fandy (během kterého byl skandujícím davem přinucen v průběhu vystoupení vypít na ex několik piv), skutečně dobře provedené ozvučení, a máte poměrně jasný výsledek – skvělý koncert.

Třešniček na dortu bylo také hned několik. Nejprve prostředek vystoupení, kdy se na stage spolu se Sabatony objevila na několik písniček i Apocalyptica, čímž bylo bezezbytku naplněno slovům pořadatelů, že půjde o vyjímečný koncert, ale také speciálně upravený playlist pro české publikum, který obsahoval i námi tolik milovanou skladbu Far From The Fame o českém armádním generálovi Karlu Janouškovi.

Kolem a kolem, Sabaton měl skvěle rozdané karty a dokázal je neméně skvěle odhazovat v průběhu celého koncertu, který byl protkán jednou peckou za druhou a dokonce ani v prostředních fázích nenudil. Byla to zkrátka jízda od začátku do konce, která se zdaleka ne vždy musí podařit. A celá našlapaná O2 arena byla evidentně stejně nadšená, jako já. Pět bonusových bodů navíc pak ještě musím přidat za živé zahrání singlu Bismarck, který není součástí žádného ze studiových alb kapely, ale přesto se jedná o špičkovou skladbu. Vlastně podle mých chutí o jednu z nejlepších vůbec. Těším se příště a díky za skvělý večer!

Uděluji 90%