Koncert: Iron Maiden – Praha 2022 (Legacy of The Beast Tour)

Iron Maiden se po 4 letech vrátili do Prahy v rámci stejného turné, které jsem měl možnost tehdy zažít na otevřeném prostoru v Letňanech. Letos v létě k tomu bohužel došlo na mém asi nejméně oblíbeném místě ze všech – na Sinobo stadionu (Eden), který snad ani nejde ozvučit dobře. I tak jsem se ale na show s Brucem Dickinsonem těšil, i když očekávání přirozeně nebyla nikterak vysoká.

Koncert začal trojicí songů z nového alba Senjutsu – konkrétně stejnojmennou písní, která poměrně díky svému jasnému bicímu tempu a říznému nastavení nástrojů rázně všem dala najevo, že se může začít, a že se to hned od počátku pěkně napálí. Stejně jako zvuk, který nejenže akusticky v tomhle „úchvatném“ a stále ještě relativně novém fotbalovém svatostánku zkrátka obecně nefunguje, ale jako bonus k tomu byl ještě velmi přešťavený a z reprosoustavy se snažil mačkat něco, co v ní fyzicky zkrátka nebylo. Taková ta stará dobrá klasika, za kterou chcete zvukaře nakopat do koulí, pak mu je pověsit zpátky, a nakopat ho do nich znovu. Ale co, je to nahlas, všichni budou spokojeni, že?

Po úvodní dobře zvolené a při představení si dobře vyladěného zvuku i dobře znějící trojici přišly na řadu starší kousky, z nichž drtivé většině, jak jsem psal již před 4 lety, příliš neholduji, což je ovšem jen a jen můj problém a i přes to, že této tvorbě dvakrát nefandím, tak při opětovném imaginárním stažení volume doleva a odfiltrováním prskání trpících reproduktorů, jsem si ji vlastně užíval, protože řízně nastavené a dobře vyvážené nástroje zněly prostě skvěle a Bruce jako obvykle na pódiu pobíhal jako zjednaný a předváděl své léty ověřené „vampirické“ pohyby, jenž jsem na rockových a metalových koncertech u nikoho jiného ani s vekou dávkou případné představivosti nikdy nespatřil.

Po příjemné druhé třetině se přiblížil vrchol show a na řadu přišly nevynechatelné kousky typu Fear of The Dark, Hallowed Be Thy Name, The Number of The Beast, a před první přestávečkou ještě i Iron Maiden a ty už má samozřejmě moc rád i takový ajroní analfabet a ignorant, jakým jsem já.

Na finále v podobě prvního přídavku byly vybrány skladby The Trooper, The Clansman, a za mě asi nejlepší Run to the Hills. Druhý finálový přídavek potom obsahoval pouze jeden kousek, a sice jinak běžně kapelou hraný jako otvírák, Aces High, u které si umím představit, že spolu s Churchillovým projevem, který mu předchází, je určitou „reakcí“ na aktuální dění na Ukrajině? Téměř žádná kapela si minimálně řeči kolem tohoto tématu v těchto časech neodpouští.

Kolem a kolem musím říci, že jsem si koncert vlastně velmi užil a asi mnohem více, než ten před 4 lety a mnohem více, než jsem očekával. Jednak se mi za tu dobu některé z tenkrát pro mne neznámých skladeb trochu vryly pod kůži, a druhak vlastně celá závěrečná polovina koncertu byly slušné hitovky a v kombinaci se super počiny z nového alba na začátku to celé uteklo možná až příliš rychle. Frontman Bruce Dickinson dodržel očekávané dekorum a během celého koncertu toho naběhal a vampiricky natančil pořádnou dávku, aby nakonec ukojil své pyromanské choutky ohnivými výstřiky z plamenometu.

Co mi ještě kromě přepáleného zvuku vadilo byly poměrně od základu brané úpravy stage mezi tematickými částmi koncertu, které se dělaly snad 3x nebo 4x, a pokaždé během toho bylo nutné přijmout ne úplně krátkou přestávku. Těch tak vlastně ve výsledku spolu se dvěma přídavky bylo docela dost, a tempu koncertu ne úplně prospěly. Kulis a dalších propriet bylo opravdu hodně a nešetřilo se na nich.

Tak tedy ještě jednou – kolem a kolem jsem si koncert i přes nějaké ty výtky směrem ke zvukařům a technice a vůbec celému stadionu, a přes ne úplně velká očekávání vlastně nakonec skvěle užil. Asi i o mnoho více, než tenkrát v lépe nazvučených Letňanech a pokud (nebo spíše až) Bruce se svou partou někdy dorazí znovu, dost možná se budu chtít zastavit i napotřetí.

Teď už je však čas tuhle kapitolu zakončit a a znovu nabrat rychle docházející síly na další covidem odložený koncert, který přijde už za týden a těším se, až z něj přinesu své dojmy. Tentokrát to bude kombinace Hammerfall a Helloween. Těšte se spolu se mnou!

Uděluji 85%

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *