Muzikál: Fantom Opery (2015)

Na tento světový muzikál jsem se před sepsáním recenze musel zajít podívat dvakrát. Po prvním shlédnutí jsem byl totiž až přiliš nadšený na to, abych zkusil být alespoň trochu objektivní. Hlásím se tedy nyní, plný dojmů ze shlédnutí č. 2.

Fantom Opery je českou adaptací stejnojmenného muzikálu z roku 1986, který byl stvořen dle století staré knižní předlohy. Divadlo Goja v pražských Holešovicích se pyšní, že získání licence k uvedení tohoto světového hitu se rovná téměř zázraku a tak se pojďme podívat, jak s touto zázračnou výzvou producenti naložili.

Obsazení

Nejsem žádný velký znalec české herecké obce, a tak první, co upoutalo mou pozornost bylo, že kromě výtečného herce a zpěváka Mariána Vojtka v alternaci hlavní role jsem v obsazení nenašel nikoho jiného, koho bych znal. Těšil jsem se tedy a doufal, že budu mít štěstí a v roli Fantoma spatřím právě Mariána. Jak už to s mým štěstím bývá, na mnou navštívených představení vystupoval Radim Schwab. Mé zklamání z tohoto faktu však dlouho netrvalo. Stačilo pár prvních písní a pochopil jsem, že Radim Schwab byl pro roli Fantoma stvořen. Zpěvák téměř dva metry vysoký s hlasem tak hlubokým a temným, že to člověk pozná už při pouhém nádechu. Existuje lepší volba? Těžko.

S dalším obsazením už to pro mě tak slavné nebylo, i když pěvecké výkony byly snad u všech hlavních rolí skvělé, velmi mne iritoval vzhled druhé hlavní role, a sice Christine Daaé, která se mi v podání Michaely Gemrotové zkrátka a jednoduše nelíbila. Ve svém nalíčení i pěveckém projevu (ke kterému nemám co vytknout) bohužel působila o mnoho a mnoho starší, než by mladá a křehká Christine Daaé měla být. Do třetice hlavních rolí ještě musím zmínit postavu Raoula, jehož výstup nechci hodnotit kvůli pro mne špatně navržené roli, ve které se snad až na scénu na střeše téměř k ničemu nedostane a působí na mne dojmem vedlejší hlavní postavy. Nijak zvláště mne nezaujal, ať už ho hrál Tomáš Vaněk, nebo kdokoliv jiný. Oproti tomu dvojice primadona Carlotta a Piangi mne v podání Terezy Mátlové a Nikolaje Višnjakova velmi bavila, oba dokázali naprosto věrně a vtipně vystihnout postavy rozmazlených operních pěvců té nejvyšší úrovně.

Výprava

Dost už k obsazení – pojďme trochu pochválit, nebo spíše do nebe výnést kompletní výpravu, kostýmy a hlavně megalomanské kulisy. Vážně nechápu, jaká škatulata se musela v malém rohu pyramidy, ve které se divadlo nachází, při změnách scén odehrávat, ale množství a velikost kulis mě naprosto šokovala. V době, kdy mnohá divadla spoléhají na sádrokartonové tvary, na které pak promítají, co je potřeba, bylo pro Fantoma Opery vyrobeno něco vážně neuvěřitelného. Ohromné rámy a prostory divadla, jeho střecha, Fantomovo doupě ve sklepení, ale i obytné prostory pro baletky a ředitele opery. Taktéž nezapomenutelná byla i kulisa, na které se odehrával maškarní bál. Tahle poctivost a uvěřitelnost mě v dnešní předigitalizované době dostala do kolen. Našel se prostor dokonce i na opravdový pád slavného lustru, který byl sice trochu pomalejší, než by bylo záhodno, ale stejně to byla třešnička na dortu.

Hudba

Nyní trochu k písním a hlavně překladu. Ten byl podle mého skromného soudu zvládnut obstojně a až na Michaelu Gemrotovou bylo všem docela slušně rozumět. Písně asi netřeba příliš rozpitvávat, úžasně výpravná hudba Andrewa Lloyda Webbera je dechberoucí a nezapomenutelná. Stačí jedno představení a nedostanete ji z hlavy, natož pak po dvou.

Závěr

Na závěr ještě podotknu, že kvalita druhé poloviny muzikálu jak už to bývá nedosahovala ani zdaleka kvality půle první. Jedna z prvních scén, kdy Christine poprvé potká Fantoma a sestupuje s ním do sklepení a jeho doupěte je fantastická a dovolím si ji označit za jednu z nejlepších muzikálových scén, které jsem kdy viděl. Během jejího trvání se bez přerušení plynule prostřídají asi troje kulisy a hudba v kombinaci s výborným zpěvem obou hlavních aktérů dovolí scéně vygradovat do až neskutečných výší, které člověku dovolí sotva dýchat.

Abych recenzi ukončil – Fantom Opery se neskutečně povedl a narozdíl od jiných českých adaptací světových muzikálů mě ani náznakem nezklamal. Chybky by se našly, ale není jich mnoho a nejsou tak závažné. Celkový dojem byl velmi kladný a ještě umocněn tím, že po konci představení zvednutá opona a odhalila živý orchestr, který veškerou hudební produkci reprodukoval. Vidím to tak, že na tenhle muzikál se budu muset vypravit ještě do třetice.

Uděluji 90%