Září 2013

Axel Rudi Pell – Shadow Zone

V pořadí třetí deska mé oblíbené kapely od Oceans of Time, kdy se k bandě přidal nový vokalista Johnny Gioeli. Bohužel musím hned z fleku říci, že prozatím asi nejslabší. Příliš se mi nechce ani rozepisovat a hodnotit skladbu po skladbě, protože mi v albu připadají tak nějak stejně. Ony nejsou vůbec špatné, jde spíš

Axel Rudi Pell – The Masquerade Ball

Píše se rok 2000 a moji favorité vydávají album s přeloženým titulem Maškarní Bál. Prosím nahoďte masky! Pokud tak nestihnete učinit během hutného intra, garantuji vám, že během následující smršti s počátkem Earls of Black to již nedotáhnete. Úvodní rify vás strhnou do kolen a zvedat se budete zatraceně těžko! Johnny zraje jako víno, o tom není

Axel Rudi Pell – Oceans of Time

Konečně se ve svých zpětných recenzích dostávám k nitrosrdeční záležitosti – kapele Axel Rudi Pell, která mě kdysi jako první dostala k úžasnému a epickému světu, zvanému metalová hudba. Kapela má delší minulost, než odkud ji znám a budu recenzovat, ale právě album Oceans of Time je pro mne zlomovým okamžikem, protože se k bandě přidává

Under The Dome – season 1

Nedávno mou pozornost upoutal seriál, který byl vysílán neobvykle v odlehčené letní sezoně a přesto se tváří, že to není žádné béčko. Inu, rozhodl jsem se ho zhlédnout. Jedná se o příběh podle předlohy, kterou je kniha od Stephena Kinga, Pod kupolí. Jelikož jsem tuto předlohu nečetl, věřím, že mohu být o hodně objektivnější, než

Stmívání 3 – Zatmění

Po kratší odmlce jsem se  dostal k dalšímu pokračování tohoto teenagerovského hitu doufaje, že pro mne vzestupná kvalita ságy bude pokračovat i ve třetím pokračování. Ach, jak jsem se zmýlil. K filmu není moc co říci – nese se ve stejném duchu jako předchozí díly, ale s tím rozdílem, že výrazně přibylo zbytečného tlachání a

X. Pražská muzejní noc 2013

Jedné krásné soboty jsme se s přítelkyní a několika známými rozhodli vyrazit na jubilejní desátou Pražkou muzejní noc, abychom se opět po čase stali součástí nějaké té kulturní akce. Z minulých let jsme si pamatovali, že nejoblíbenější a největší Pražská muzea bývají vždy nařachaná k prasknutí a fronty se mohou protáhnout i na několikahodinové čekání,