Big Bang Theory – seasons 4, 5, 6

Dnes jsem se rozhodl zhodnotit druhou polovinu tohoto odvysílaného klenotu, tedy série čtvrtou až šestou. Není moc nového, co by již nebylo řečeno v recenzi předchozí poloviny, pár novinek se však přeci jen najde. A to nejen v nových hlavních rolích, ale také v celkové koncepci a zaměření seriálu.

Konec válení se, je čas pustit si další dávku nikdy nekončícího humoru, který vám opět nedovolí přestat se skvěle bavit.

Je to až neuvěřitelné, ale musím vám oslavně a bez zdržování sdělit, že Teorie Velkého Třesku si naprosto neuvěřitelným způsobem udržuje kvalitativní laťku na stále stejném místě, a to i po 6 sezónách. Pár změn by se asi našlo, například je zcela jasně vidět, že autorům dochází pára při plánování scén s našimi obvyklými 5 hlavními hrdiny, a tak do seriálu zakomponovali slušné množství nových postav, které zdaleka nehrají jen druhé housle. Nicméně to nebylo na škodu, a nové postavy dodali seriálu přesně tu dávku nových a skoro až šílených osudů, kterou potřeboval, aby diváky nezačal nudit. Inu, bravo, přesně ve chvíli, kdy to bylo potřeba.

Mnozí mohou namítat, že se seriál začal až příliš věnovat vztahům – to se sice nedá popřít, ale rozhodně bych to neoznačoval slovem příliš – dle mého je to opět „tak akorát“, aby seriál neztratil ani špetku ze své kvality. Vztahům se sice nové série věnují o dost více, než ty staré, ale nikterak to nepřehánějí a naopak stejně jako přibylo vztahů, přibylo i skvěle vymyšlených scének, ve kterých náš oblíbenec Shledon Cooper opět způsobuje nepřerušitelné návaly smíchu.

Seriál zraje jako víno. Je barevnější, dynamičtější, a ač se to zdá neuvěřitelné, ještě více napěchovaný skvělými hláškami, než kdy dřív. A tam, kde možná čtvrtá a pátá sezóna skutečně začaly trochu ztrácet dech, nastoupila sezóna šestá a vrátila seriál tam, kam patří – tedy na absolutní špičku.

Uděluji 90%