Kmotr II

Pokračování opěvovaného a Oskary ověnčeného dramatu jsem musel s dlouhým časovým odstupem zhlédnout hned dvakrát, protože poprvé jsem se necítil na příliš objektivní hodnocení. Ne, že normálně bych objektivitou vyloženě hýřil, ale druhý Kmotr mě ani přes zisk dvojnásobného množství Oskarů ve srovnání se svým předchůdcem zkrátka tak nějak nepřesvědčil a já se snažil přijít na to, jestli jsem něco nepřehlédl.

Pokračování je opět velmi dramatickým stylem natočené a dokreslené skvělou hudbou a hereckými výkony, obzvláště v případě Roberta De Niro, který byl v dějové lince z minulosti naprosto fantastický Vito Corleone. Vlastně v celém zpracování film velmi silně evokuje první díl natolik, až by člověk skoro myslel že snímky byly točeny současně. Ať jsem se ale snažil sebevíc, druhý díl mě ani zlomkem nedokázal vtáhnout do děje a mě bylo tak nějak úplně jedno, jak to celé vlastně dopadne, protože narozdíl od Vita Corleoneho nemá jeho syn Michael charakteru svého otce ani co by se za nehet vešlo. A přiznám se, že ani napodruhé jsem nebyl schopen všem zvratům a zradám druhého dílu porozumět a rozplést složitého pavouka lží a intrik, které byly buď příliš složité, nebo (podle mě) naprosto nesmyslné. A do třetice se na to již nechystám.

Snímek ode mě tedy dostane o deset bodů menší hodnocení, než první díl, a to hlavně díky vedlejší lince, která vypráví o tom, kterak Vito Corleone přišel k moci, a která mi přišla o třídu lepší, než ta hlavní.

Uděluji 75%

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *