Koncert: Kingdome Come: Deliverance II (Praha 2025)

Je načase skončit téměř tříletou pauzu s vydáváním nových článků. Myslel jsem si, že mě psaní mých názorů v podstatě jen zdržuje od jiných činností, a že už mě to nebaví, že mi vyhořela inspirace, a že…, a že…, a asi stačí. Ukázalo se, že psaní mi chybí. Jak jinak bych někomu vtlačil své názory, které nikoho nezajímají? Tak jdeme psát! Jdeme psát o oficiálním koncertu KCD 2!

Psal se únor roku 2025, vlastně celkem nedávno, když jsem po velmi dlouhé době totálně propadl nějaké hře, kterou shodou okolností byla vynikající česká historická RPG. Když potom vyšla informace o tom, že se na podzim chystá koncert na téma téhle hry, a to dokonce oficiální, dirigovaný samotným skladatelem hudby Janem Valtou, neváhal jsem a věděl, že musím… moment, moment. To bych lhal. Váhala jsem. Nevěděl jsem, jestli musím. Nevěděl jsem ani, jestli chci. Nakonec se však lístky na tuto událost propašovaly do mého seznamu přání a z něj nakonec v průběhu léta v narozeninové obálce od rodiny i do mého vlastnictví.

Bude se historie opakovat?

Ještě, než akci z pohledu svého zhodnotím, možná objasním z čeho pramenily mé obavy a proč bych zrovna já, který tak rád obráží kulturní i nekulturní akce absolutně všeho druhu na koncert nechtěl. Pojďme ještě trochu hlouběji do minulosti. Do doby před téměř 10 lety, kdy jsem navštívil akci podobného druhu, a sice koncert hudby z filmu Pán Prstenů hraný symfonickým orchestrem za doprovodu promítaného filmu. Jde o to, že si velmi živě pamatuji mé rozporuplné pocity z toho, když se vysoce důstojné těleso jakým bezesporu je i symfonický orchestr snaží reprodukovat téměř dokonalou hudbu v tak vysoce nekulturním prostředí, jakým je O2 aréna a jí podobné prostory, tolika vysoce nekulturním návštěvníkům (ke kterým více než často i já během oblíbených rockových a metalových koncertů patřím, tedy zcela bez urážky), jakými jsou samotní návštěvníci těchto prostor. A do toho se ještě na plátno promítne a z reproduktorů ozývá film samotný. Už tenkrát, a to jsem byl o 10 let mladší, mi to dohromady úplně nefungovalo. Co jsem já naivka čekal, že se bude dít o 10 let později?

Koncert samotný

Nebudu vás dlouho napínat, dělo se totéž. Nastoupil orchestr, sladil komorní ačko, a začal reprodukovat geniálnost skladatele Jana Valty, kterou nepřestanu obdivovat a do nebes vychvalovat. Do toho se však přidalo ono promítání klíčových momentů ze hry (kvůli kterým, coby riziku spoilerů, jsem zběsile hru jako takovou týden před koncertem téměř bez přestávky po nocích dohrával) a v tu ránu pro mne bylo po všem. Orchestr se stal jen doplňkem oné obří obrazovky, která v přítmí vypalovala přesvětlením zářezy do mých sítnic a já bojoval s potřebou zavřít oči a užít si pouze hudbu. Jenže v takovém případě, a to nemyslím vůbec nijak zle směrem k orchestru ani skladateli jako spíše k tomu, že jsem rodinným životem s malými dětmi znavený pět-a-třicátník, bych prostě a jednoduše zahnípal.

K filharmonickému orchestru se kromě sboru přidalo také uskupení Bakchus, které pomáhalo, nebo alespoň mělo tělesu pomáhat se středověkou hudbou a zahrát nám nějaké veselejší hosposké vypalováky, které slýcháme třeba v hospodách. Proč píši, že mělo? Protože nyní, cca 3 týdny po koncertu už prostě nevím, jestli je vážně hrálo, nebo ne. Pamatuju si jen velké přepálené plátno, na kterém se míhaly cut-scény ze hry a krajinné přelety demonstrující krásnou grafiku hry. Tak málo ve mne bohužel koncert zanechal. Tedy kromě deprivantů, kteří během živé hry orchestru dupali po schodech, protože jim došlo pivo. Na ty nezapomenu asi nikdy.

Závěrem

Musím říct totéž, co před těmi zhruba 10 lety – mě to prostě nesedělo. Nevím, jak těleso hrálo, protože bylo často přehlušováno filmem a nevím, co hrálo, protože jsem prostě nedostal možnost věnovat mu 100% své kapacity a užít si jeho umění. Byl to zkrátka od A do Z zážitek pro masy, u kterého jsem přiznám se, tak trochu trpěl. Ale nic jiného jsem ani nečekal. Jak tedy hodnotit koncert, který vlastně nebyl ani tolik koncertem, jako spíše audio-vizuální show, která sice byla řemeslně dobře odvedená, ale já si jí zkrátka neužil? Jak jinak, než čistě subjektivně. Tedy… bylo to fajn, ALE. Zkrátka to nebylo pro mě.

Těším se za měsíc, až si spravím chuť v Rudolfinu, kde tóny ze hry bude hrát mé oblíbené symfonické těleso Filmharmonie, na jejíž kvalitu, ale hlavně stabilní zážitek v důstojných prostorách s povětšinou mnohem důstojnějším publikem, než přišlo zde do O2 Universa, se mohu stoprocentně spolehnout. Myslím to vážně, fakt se těším. Bude se hrát česká videoherní hudba. Nic více, a nic méně. Jo moment, a v neděli hrají symfonii Pána Prstenů! A bez promítání! Jde se!

Uděluji 40%