Koncert: Pán Prstenů – Společenstvo prstenu
Jelikož je sága o Pánu prstenů mým vůbec nejoblíbenějším filmovým počinem, nemohl jsem si nechat ujít příležitost promítání tohoto skvostu za doprovodu hudby od živého symfonického orchestru Plzeňské filharmonie, kterou při této příležitosti dirigoval David Reitz.
Celá akce byla prezentována veřejnosti nejen jako příležitost poslechnout si geniální hudbu skladatele Howarda Shoreho živě, ale také jako možnost spatřit oblíbený film na „velkolepé HD projekci se špičkovým obrazem“. Nebudu vás dlouze napínat, obraz stál za dvě věci – plátno a obraz byly až příliš přesvětlené kvůli tomu, že bylo potřeba posvítit na orchestr, který byl přímo před plátnem, a v prostoru O2 arény se plátno rozhodně nejevilo tak úžasně veliké, jak reklamy tvrdily. A to jsme seděli prakticky před ním – diváci na ochozech a v zadních řadách pravděpodobně potřebovali dalekohledy.
Hudba však všechny obrazové nedostatky s přehledem vymazala a obrovský orchestr složený z Plzeňské filharmonie, dirigenta, sopranistky Clary Sanabras a dvou pěveckých sborů byl úžasný zážitek. Hudba byla sice reprodukována skrze zesilovače, čímž ztratila mnohé ze své panenské krásy. ale v prostorech, které nejsou pro symfonické orchestry uzpůsobené se to dá pochopit. Přes nutnost reprodukce byl mixážní pult nastavený velmi citlivě a hudba s filmem se navzájem vůbec nerušily. Vlastně to znělo vcelku fantasticky. A v tom je právě ten problém – stačilo se jen na chvilku zadívat na promítací plátno a člověk okamžitě zapomněl, že hudba je živá, a že není jen v obyčejném kině. Orchestr i sbory byly úžasně sehrané a hudba s filmem klapala prostě na jedničku s hvězdičkou.
Těžko u takovéto akce rozseknout nějaké celkové zhodnocení. Kvalita projekce nebyla nic moc, ovšem hudební produkce byla úžasně sehraná, nacvičená a bylo radost ji poslouchat. Háček je v tom, že nakonec stejně vždy sklouznete pozorností k filmu a zapomenete, že je hudba živá, takže ve výsledku je to vlastně „jen“ hodně drahé kino. Další dva díly trilogie, které se již chystají tedy z tohoto důvodu pravděpodobně nenavštívím. Ne však proto, že by hudba nebyla kvalitní, ale protože jako celek to zkrátka není až takový zázrak, který by bylo nutné absolvovat znovu.
Uděluji 70%
Na závěr se ještě nemohu nezmínit o té naší krásné povaze české, kdy se cca 10 minut před koncem začali někteří deprivanti z řad obecenstva zvedat a hlučně odcházet, aby náhodou nemuseli 5 minut čekat na šatnu, nebo parkoviště. Takovéto chování je při hře symfonického orchestru naprosto neomluvitelné a opravdu se nešlo za tyto dementní pitomce, kteří zkazili závěr všem ostatním nestydět. Nezlobte se, ale jiná slova pro tyto lidi nenacházím.
