Je načase skončit téměř tříletou pauzu s vydáváním nových článků. Myslel jsem si, že mě psaní mých názorů v podstatě jen zdržuje od jiných činností, a že už mě to nebaví, že mi vyhořela inspirace, a že…, a že…, a asi stačí. Ukázalo se, že psaní mi chybí. Jak jinak bych někomu vtlačil své názory,

Na koncertech Filmharmonie už jsem za poslední léta jako doma, a přestože mě aktuálně předchozí koncerty ve stylu valentýnském a westernovém tematicky nezlákaly, ten videoherní jsem si naopak nemohl nechat ujít. Už při prvních náznacích o programu na sociálních sítích jsem si byl jist, že tenhle večer bude něčím vyjímečným, a to i na poměry

Je tomu již nějaký ten pátek co nás s drahou polovičkou Filmharmonie doslova uhranula a tohle byl pátý velký koncert v řádě, který jsme bez přestávky absolvovali. Jedná se o třetí sci-fi koncert ve Dvořákově síni pražského Rudolfina, který zde těleso odehrálo, a druhý, který jsme viděli. Jak se lišil od minulého a stálo toto

Neuběhly ani tři měsíce od mé poslední návštěvy překrásného Rudolfina, kde jsem shodou okolností poslouchal stejné těleso jako nyní, a sice Filmovou filharmonii šikovného mladého dirigenta Chuhei Iwasakiho, který mne tentokrát zavedl do říše videoherní hudby, která je mi  prakticky stejně blízká, jako ta filmová. Z minulého koncertu právě oné filmové sci-fi hudby jsem odcházel pohlazen