Bayonetta (Nintendo Switch)

Nintendo Switch je bezesporu úchvatná konzole, a to už jen proto, že přivádí k životu velké množství těch nejlepších her z minulosti, které za oživení stojí. Díky tomu si každý, kdo nevlastní žádné jiné konzole (např. já) může tyhle hry naplno užít a ochutnat, co králové svých žánrů nabízejí.

Bayonetta

Jednou z těchto her je bezesporu pološílená akční mlátička Bayonetta, ve které si můžete zahrát za čarodějku z klanu Umbra Witches, jež neúnavně vraždí zástupy andělských stvoření v rámci několik staletí staré války mezi čarodějkami a zbožným, avšak poněkud zvráceným klanem Lumen Sages. Bayonetta se probouzí po 500 letech umělého spánku, nic si nepamatuje a během nekonečných mlátiček s přívrženci nebeských Lumen Sages se mimo jiné snaží odhalit tajemství své vlastní minulosti. Proč tak dlouho spala? Kdo ji ke spánku uložil a jaký je jeho plán? To zjistíte hlavně z filmových scének mezi hraním, kterých je skutečně mnoho a jsou opravdu moc dobře a originálně nadabované. Občas pro samý slang nerozumíte, co postavy říkají, ale díky jejich přednesu vás to stejně baví.

I přes to, že Bayonetta je již staršího data (původně byl první díl vydán v roce 2009), je dodnes považována za jakéhosi nepsaného krále svého žánru. S hlavní hrdinkou se ve hře snažíte probít hordami andělských přívrženců, kteří obsadili starodávné evropské město Vigrid, ve kterém se probouzí zárodek jejich plánu k návratu Stvořitele. Tohoto plánu je hlavní hrdinka hry nedílnou součástí a čím dále se tak dostává k jádru toho, co se vlastně děje, tím více si uvědomuje, že naplňuje nejen svůj osud, ale také plány k oživení starodávného a mocného Stvořitele. K probíjení si musíte zvolit jednu ze dvou možností. Buď vyberete normální obtížnost a budete hře připraveni věnovat o dost více času, než je nutné, během kterého se budete učit perfektně zvládat nejrůznější bojová komba. A těch je ve hře opravdu slušné množství a budete je muset zatraceně pohotově používat, jinak dlouho nepřežijete. Nebo si zvolíte lehčí obtížnost a budete se hordami nepřátel probíjet většinou jen zběsilým mačkáním čehokoliv, co vás napadne a hra už bude efektní komba skládat za vás. Já jsem si zpočátku věřil na normální obtížnost, ale cca v polovině hry už hodně přituhlo a já zjistil, že mě nebaví věnovat desítky dlouhých minut k učení se docela těžkých komb a pomalé likvidaci nepřátel i bossů s velkou životností. Přepnul jsem tedy na snadnou obtížnost a zbytkem hry jsem tak nějak poloautomatizovaně a příběhově bez větších potíží proplul. Záleží jen na vás, jaký typ hráče jste a jak moc si tuhle hru chcete, nebo nechcete vychutnat do detailu, což je volba, kterou velmi kvituji.

Grafika a zpracování

Připravte se na to, že Bayonetta není běžná čarodějka. Má zatraceně dlouhé nohy, útlý pas, plné boky, neustále cumlá lízátka a rozhodně nejde daleko pro choulostivé scény napříč celou hrou. Ano, pokud jste to nevěděli, celá hra má kromě krvavého ještě velmi silný sexuální podtext, plný houpajících se poprsí, odhalených těl a nejrůznějších dvojsmyslných narážek, který internetová komunita povětšinou zbožňuje a nazývá Bayonettu sex-symbolem. Tedy pardon, ale asi je na čase zase jednou vystoupit z proudu a podotknout, že do sex-symbolu má u mě Bayonetta asi tak blízko, jako štěně buldočka do čerstvě vylíhnutého kolibříka. Scény, ve kterých hlavní hrdinka čaruje ze svých vlasů nejrůznější bojové démony a je při tom prakticky nahá a v nejrůznějších pózách, mě skutečně nechávaly naprosto v klidu.

Zpracování starého evropského města a ostatních lokací, kde se příběh odehrává, bylo na svou dobu střiženo poměrně pěkně, ale teprve s nepřáteli začíná ta skutečná podívaná napříč tvůrčí fantazií. Zástupy řadových ďábelských andělů, kterými se probíjíte, působí skutečně zlověstně, a když přijde na řadu jeden z mnoha bossů, nestačíte se divit, co všechno ti japonští kluci dokáží vymyslet a zároveň jste fascinováni tím, že jim zjevně opravdu nebyly kladeny absolutně žádné meze. Pokud se tedy vžijete do role, časem si zběsilé probíjení nepřátelskými hordami skutečně oblíbíte, protože (a zde musím být skutečně objektivní) je to vážně krásně plynulé a zábavné.

Během hry se několikrát posadíte za kokpit nějakého toho stroje (motorka, raketa, atp.) a zde již nastává prostor k velkým výtkám. Tyto části hry jsou rozhodně to zdaleka nejnudnější, co Bayonetta nabízí, protože k uzoufání dlouho jen létáte sem a tam opakující se krajinou bez nápadu a zběsile střílíte bez většího smyslu kolem sebe, dokud se hra nerozhodně, že už to stačí a pustí vás dále.

Verdikt

Budu upřímný. Bayonetta mne příliš nebavila. Ukázalo se, že když dáte zarytému fandovi strategií, tahovek a RPG do rukou zběsilou akčárnu, tak může být klidně celým světem prohlášena za bezkonkurenčního krále žánru, ale přesto si ji příliš neužije. I tak jsem ale rád, že jsem si ji díky verzi pro Switch mohl zahrát a věřím, že časem sáhnu po skvěle hodnoceném druhém a nakonec i aktuálně chystaném třetím dílu. Ten první jsem ale přesto, že nabízel propracovaný, i když velmi těžce uchopitelný a nepřehledný příběh protkaný osobitým, ale opět těžce srozumitelným dabingem (a to včetně titulků), jsem totiž od druhé poloviny dokončoval už jen ve velikém herním spěchu na nižší obtížnost jen proto, abych ho dohrál bez větších časových investic. Nakupování silnějších zbraní, učení se efektních bojových komb, sbírání předmětů, ale také kompletaci knih, které dotváří příběh, mě vůbec nelákalo a nechtěl jsem se tím zdržovat. Takže přesto, že beze zbytku věřím, že je Bayonetta královnou svého žánru, mě osobně bohužel příliš nezaujala.

Uděluji 40%