Tron: Legacy

Po shlédnutí audiovizuálních orgií v podobě filmu Nevědomí jsem zatoužil zjistit, zda bude i druhý celovečerní film režiséra Josepha Kosinského ve stejném duchu, tedy plný vyleštěného skla, čistého designu, a skvěle podpořen výborným ozvučením a hudbou. A mé nemalé očekávání bylo vyslyšeno!

Tron je audiovizuálně stejně dokonalým dílem, jako Nevědomí, odehrávajícím se ve virtuálním světě plném počítačových programů. Nemá cenu se o tom nijak výrazně rozepisovat, je to naprosto originální počin, ke kterému byste jen velmi těžko hledali podobnou alternativu. Lidé s velikou Full-HD televizí a kvalitním domácím kinem si film zajisté nepustí jen jednou, neboť vizuál a audio tvoří 90% filmu.

Příběhově už to opět tak velká sláva není. Jako člověka, který se dlouhá léta profesionálně věnuje informačním technologiím, by mne velmi zajímaly technické detaily, které ve filmu nebyly ani v základním znění objasněny. Například, jakým způsobem je možné člověka vtáhnout do Sítě a jakým způsobem chtěl program Clu ze sítě dostat své bojovníky do reálného světa. Stačilo by mi alespoň laické objasnění tohoto problému, ale nedostalo se mi bohužel vůbec žádného, což můj dojem z filmu velmi pokazilo, a žánr sci-fi to pasovalo do spíše jakési pohádky. Opět ta samá chyba, jako ve výše zmiňovaném Nevědomí a upřímně doufám, že se z ní režisér pro své příští filmy (na které se mimochodem moc těším) poučí a dostojí žánru sci-fi za dost. Je totiž škoda, když se z takových audiovizuálních orgií žánrově stane pouze fantastická pohádka.

Uděluji 75%