Koncert: Nazareth – Praha 2017
Návštěva koncertu tohoto metalového retra byla pro mě nečekaným překvapením v podobě lístku obdrženého k narozeninám. Inu proč ne, koncert kapely, která byla součástí zrodu mého oblíbeného žánru, už v budoucnu může být více než raritní záležitost. Samozřejmě by se dalo snadno namítnou, že současná podoba kapely už není ničím jiným, než torzem původního Nazarethu, ale sakra proč ne. Dokud je v kapele alespoň jeden z původních členů, což Nazareth díky baskytaristovi Petovi Agnewovi splňuje, stále se podle mě tak nějak může mluvit o původní kapele.
Ale popořádku. Koncert v pražské Lucerně byl doplněn o dvě předkapely – českým uskupením Souperman, kteří starší fanouškovskou kapelu Nazarethu rozhodně neurazili, a následujícími Creedence Clearwater Revived, jenž předvedli několik známých hitů jejich „předlohy“ z doby hippies. Jejich koncert jsem si kupodivu velmi užil i já, coby zástupce velmi, ale opravdu velmi minoritní věkové skupiny lidí do třiceti, která tenhle večer do Lucerny dorazila.
Pak vtrhly na pódium hlavní hvězdy večera a zahrály několik neznámých písniček, než se v závěru koncertu dostaly ke svým očekávaným dvěma velehitům (z nichž jeden vlastně vůbec není jejich) Dream On a Love Hurts, kvůli kterým přišla druhá polovina návštěvníků (ta první si podle mého názoru přišla poslechnout hlavně hity Creedence Clearwater Revival). Je to vlastně docela škoda, že kapela, která se za dob největší slávy heavy metalu řadila k těm poměrně zvučným, nemá více velkých hitů, které by mohla na svých koncertech střídat. Asi proto si také nikdy a na žádném ze svých koncertů nedovolí tyhle dva songy nezahrát. Pamětníci možná namítnou, že tohle může říct jen někdo, kdo doby jejich největší slávy nepamatuje, ale budiž. Znám poměrně široké množství songů a balad, které klasický heavy metal definují, ale Nazarethu bohužel žádná z nich (možná až na výše zmíněnou Dream On) nepatří. To je však tvrdý fakt, se kterým jsem byl smířen už před koncertem, a tak nebylo možné, aby to můj zážitek jakkoliv ponížilo. Zvláštní byla spíše skutečnost, že hlavní prostor před pódiem byl vyhrazen pouze k sezení a volné stání bylo za poctivého dozoru ochranky možné pouze v zadních prostorách nebo patrech sálu. Vzhledem k tomu, že drtivá většina návštěvníků měla své padesátiny už před dlouhou dobou odbyté (bez jakékoliv urážky), se tento fakt možná nakonec nezdál až tak zvláštní, ale kapela jím byla zjevně pořádně zaskočena. Několikrát během koncertu se učinkující snažili posedávající seniory přesvědčit k povstání, tleskání, nebo jiným pohybovým akcím (několikrát ze zoufalosti i poměrně sprostým a důrazným, avšak značně vtipným způsobem), ale vzhledem ke generaci, která vůbec netušila, co říkají, se jim to příliš nedařilo :-).
Aby tenhle zápisek nezněl jen jako jedna velká stížnost, musím za sebe říci, že já jsem si večer užil. Ozvučení mě velmi příjemně překvapilo a to i přes to, že jsme stáli až v patře. Díky tomu jsme se však nikde nemačkali a měli dostatek osobního prostoru, což je vzhledem k metalovému koncertu také poměrně neobvyklý fakt. Zkrátka jsem dostal přesně to, na co jsem se těšil – viděl jsem jednu z metalových legend, které už v budoucnu nebude úplně snadné vidět (alespoň ne s účastí původních členů) a jako dáreček navíc jsem dostal nečekaně dobře vyladěný zvuk. Věřím a doufám, že podobných zážitků, než všechny původní heavy metalové kapely přestanou existovat, si ještě budu pár dopřát! A co na tom, že třeba právě Nazareth už hraje pouze ze setrvačnosti. Já jsem rád, že jsem u toho v novém miléniu vůbec mohl být, protože budoucí generace už tohle zažijí jen opravdu těžko.
Uděluji 70%
