Koncert: František Nedvěd – Praha 2015
Na tento neobvyklý koncert jsem se navzdory svému hudebnímu zaměření těšil snad nejvíce za poslední léta. Ano, je to divné, když se ortodoxní metalista rozhodne zajít na koncert plný trampských a country písniček, ale uznejte, staly se už zvláštnější věci 🙂 . Hudba bratrů Nedvědových, obzvláště ta z období Brontousaurů je mému srdci velmi blízká už jen z toho důvodu, že miluji kraj, o kterém tolik zpívají, a často tam jezdím relaxovat. Mluvím samozřejmě o Posázaví a obzvláště malé vísce zvané Luka pod Medníkem, kde mimo jiné mají bratři své letní sídlo.
Navštívit nějaký z koncertů se postupem času stalo mým snem, protože jejich úžasné texty nejen, že jsou doprovázeny příjemnou a melodickou hudbou, ale hlavně jsou ve všech ohledech naprosto nadčasové a stále reflektují současné společenské problémy. Uznejte sami, ke kolika desítkám problémů současnosti byste z fleku dokázali přiřadit text jednoho z jejich největších hitů Na Kameni Kámen?
Ale pojďme ke koncertu samotnému. František Nedvěd už sice nedokázal ke společnému vystoupení přemluvit svého bratra, což mě velmi mrzí, neboť jsem jejich společný koncert nikdy nezažil, ale třeba ještě není všem dnům konec. Místo toho si na koncert přizval svého syna Vojtu Nedvěda, skupinu Spirituál Kvintet a účast přislíbila taktéž Lucie Bílá. Společně pak během asi tříhodinového koncertu vzpomínali na staré časy při nejrůznějších písničkách z produkce obou bratrů na jejich sólo dráze, i nejstarších hitech z Brontosaurů. Na můj vkus mohli zvolit přecijen o trochu více těch více provařených písniček, které všichni tolik milujeme, ale na druhou stranu jich nebylo zase tolik málo. Klasiky typu Na Kameni Kámen, Stánky a podobné určitě zazněly, a byly prokládány těmi méně známějšími texty.
Co mě ovšem zklamalo více, byl Spirituál kvintet a Lucie Bílá při jejich „sólových“ představeních, kterými dávali veteránu Františkovi prostor k odpočinku. Jejich vystoupení mě jako nepamětníka příliš neoslovilo a ani nebavilo, jelikož Zdenka Tichotová od dob Brontosaurů poměrně značně změnila její originální styl zpěvu na cosi šansonově-folkového, co se mi ani trochu nelíbilo a mým uším to znělo velmi nelibě. Lucie Bílá si poté střihla dvě totálně nudné písničky ze své produkce, při kterých jsem jen tak tak udržel svá víčka v otevřeném stavu. Nakonec se však koncert v dobrý obrátil a odpočinutý František Nedvěd si s Lucií Bílou střihl velmi vtipný a povedený duet, kde si navzájem prozpěvovali výhody a nevýhody městeského života vs. života v souladu s přírodou a potom se svým synem a dalšími společníky koncert dokončili těmi největšími peckami z jeho produkce.
Suma sumárum, až na slabší vystoupení Spirituál Kvintetu a Lucié Bílé jsem si tímto koncertem splnil jeden z mnoha svých snů a přesvědčil se, že František Nedvěd není jen nadaný písničkář, ale také velmi vtipný a bezprostřední člověk, protože jeho humor, kterým bylo protkané celé vystoupení opravdu neměl chybu a dokázal rozesmát kompletní obecenstvo, které bylo mimochodem tvořeno lidmi všech věkových skupin, což mě potěšilo ještě více. A body navíc nemohu neudělit za to, že ve svém věku se slavný trampský písničkář stále takto aktivně zapojuje do koncertních šňůr a bez potíží své písně k všeobecné radosti publika udýchává a protíná svým osobitým smyslem pro humor. Upřímě doufám, že se mu podaří ještě k nějakému tomu koncertu přesvědčit svého do důchodu ustoupivšího bratra Honzu, protože takový koncert bych zkrátka musel vidět.
Uděluji 80%
