Pokémon – seasons 3, 4, 5
Tenhle japonský fenomén se i přes svou z evropského pohledu zdánlivou nekvalitu drží na japonských televizních obrazovkách až podivuhodně dlouho. Přesto, že s kvalitou a oblíbeností stejnojmenných konzolových her pro Nintendo se televizní anime absolutně nemůže srovnávat, stále se jedná o příjemný a nenáročný doplněk, který si člověk sem tam, když má 20 minutek volného času nebo nedělá nic, na co se musí extra soustředit, rád pustí.
Sezóny tři až pět se věnují příběhu druhé generace konzolových her. Odehrávají se v Johto regionu a hlavní hrdina Ash Ketchum se pokouší po nevyhraném turnaji v Indigové lize o další pokus, jak se stát pokémonním mistrem. Cestu mu jako obvykle komplikují nejen silní a bojechtiví trenéři na cestách, ale také stále otravnější a zoufalejší příslušníci týmu Rocket, ze kterých se stali doslova žebráci a více, než o páchání velkých loupeží, se zajímají o to, jak si sehnat kus žvance a potom se o něj mezi sebou poprat. Naopak plusem se zpočátku zdál návrat Brocka, který ve druhé sezóně nebyl, ale vzhledem k tomu, že tvůrci z něj udělali tupého adolescenta, který v hlavě nemá nic než holky, ve výsledku to žádné velké pozitivum není.
Tím největším negativem, kterým série 3 až 5 (putování po Johto regionu) trpí, je však až neuvěřitelná rozvláčnost. V zájmu toho, aby byla pátá série zajímavá a akční, se naopak třetí a čtvrtá potýkají s obrovskou dávkou nudy a jen minimálním množstvím zajímavých dílů. Osobně naprosto nerozumím tomu, proč tyto tři řady nebyly „zkonsolidovány“ do jedné, ale asi to bude zkrátka tím, že se tvůrci seriálu snaží z daného regionu představit úplně všechny Pokémony, kteří se v něm dle herní předlohy nalézají. Výsledkem je pak ale to, že se při sledování epizod třetí a čtvrté řady nakonec přistihnete, že děláte kde co, jen se nesoustředíte na seriál. Pátá řada oproti tomu v této oblasti relativně zhodnoceno doslova exceluje, protože mimo jiné nabízí několik dvoj, a dokonce i troj-epizod, které rozhodně nepostrádají dramatičnost. Např. třídílný příběh točící se kolem legendárního pokémona Luigia byl v ohledu na cílovou diváckou skupinu seriálu opravdu velmi vydařený.
Nezmínit se znovu nelze ani o největší zbrani seriálu, kterou je oproti hře detailní vykreslení povah a hlavně zvuků, které pokémoni vydávají. V případě pološíleného Totodila se totiž při jeho „to-to-to-to“ scénách absolutně nelze ubránit smíchu. To je ale bohužel vše, co dospělému divákovi může tohle japonské anime nabídnout, a pokud se někdy dostanu k dalším sériím a příběhu regionu Hoenn (zatím to však neplánuji), tak to bude opět jen jako rychlý videodoplněk k jiné činnosti (třeba rychlému obědu).
Uděluji 40%
