Koncert: Filmová filharmonie – SCI-FI (Rudolfinum 2018)

To si tak člověk, když neví coby, sem tam prohlíží ty internety a občas narazí na něco, co ho zaujme na první dobrou. A přesně tohle se mi stalo s poměrně novým filharmonickým tělesem, které bylo založeno v roce 2014 pod názvem Filmová filharmonie. Tento nový symfonický orchestr měl tou dobou za sebou 3 velké koncerty filmové a videoherní hudby, které zaznamenaly velký úspěch, a tak jsem se s mou drahou rozhodl zařídit hlídání ratolesti a užít si zase po delší době kulturní večer.

Na programu bylo odehrání několika slavných kousků filmové historie žánru Sci-Fi. Koncert vedl mladý dirigent Chuhei Iwasaki původem z Tokia, který  za sebou nemá příliš dlouhou dirigentskou kariéru, ale kterému rozhodně nechybí veliký zápal a nadšení pro věc.

Program

Koncert začal za pomalých, ale velmi známých a výpravných melodií z filmu E.T. – Mimozemšťan. Dobře naladěný orchestr během této skladby dostal jak sebe tak diváky do příjemné nálady k poslechu a ihned po jejím dokončení přitvrdil pro mě poměrně překvapivě tóny z filmu Predátor. Až do té doby, než umělci začali hrát, jsem si vůbec neuměl představit, jak je tahle témata možné zahrát, ale stačilo mi jen pár desítek sekund, abych pochopil, že zcela bez problémů. Ano, i hudba z filmu Predátor se dá proměnit na umělecký zážitek, když ji reprodukuje dobře sehraný orchestr během kulturního večera. Velké, ale velmi příjemné překvapení.

Další na řadě byla skladba Welcome Home Mr. Cobb z filmu Počátek, u které jsem se opět přesvědčil, že její autor Hans Zimmer je spíše zvláštním skladatelem nejrůznějších neobvyklých zvuků a rytmů do sebe i přes sebe, spíše než skladatelem opravdové hudby. Jeho jedinečný styl je v téhle skladbě naprosto identicky vypovězen a orchestr ji i za doprovodu mírně laxnějšího kytaristy zreprodukoval do největších detailů. Mé nadšení z koncertu rostlo!

Poté přišla sekce, která pro mne osobně nebyla až tolik zajímavá, protože Filmharmonie hrála skladby z filmů Znamení a Superman, u kterých se bez mučení přiznám, že jsem je neviděl. I přes to jsem si však jejich melodie užil – hlavně Superman March, která obecně lahodila mým pochody milujícím ušním bubínkům. Závěr první poloviny programu nabídl poslech skladby z filmu Jurský svět, která během svého trvání kromě nových námětů občas zatlačila i na posluchačovu nostalgickou vlnu několika líbivými tóny z původního filmu Jurský Park, jež je dle mého názoru naprosto geniální, a trochu mě tedy mrzelo, že jsme neslyšeli právě toto hlavní téma z mého oblíbeného filmu. Během skladby se však v plné parádě ukázal také pěvecký sbor čítající několik desítek pěvců, kteří se postarali o neskutečné chóry a dodali koncertu zcela nový rozměr.

Po přestávce přišlo rozehrání formou dvou skladeb ze Dne Nezávislosti a filmu Propast, než se začalo schylovat ke zlatému hřebu večera. Ten pro mě osobně přišel ve chvíli, kdy začala znít melodie z filmu Star Trek – Do Temnoty, která v sobě ukrývala velké množství prvků původního seriálu Star Trek ze šedesátých let, a mě osobně se z celého koncertu líbila asi nejvíce. Následována byla tématem ze Star Trek – Nová Generace, kteréžto po předchozích dramatických tónech trochu uvolnilo atmosféru. Pak už bylo vše připraveno na velkolepé zakončení. To přišlo s tématem Star Wars z pera geniálního Johna Williamse, ze kterých jsme slyšeli nejprve melodii úvodního intra a poté 3 skladby přímo z původních filmů. Musím se přiznat, že během těchto melodií mi naskakovalo příjemné mražení na zádech, hlavně během intra, které bylo orchestrem nastudováno opravdu detailně a zjevně také poctivě nacvičeno, protože zavřít oči, tak mám pocit, že jej poslouchám přímo ve filmu.

Příjemnou třešničkou na dortu poté byly přídavky finišující úžasnou skladbou Imperial March (ta opravdu nelze vynechat) z Hvězdných válek a na úplný konec úvodní znělkou z komedie Červený Trpaslík, která pro mě byla naprostou bombou a jistě i dle plánu orchestru největší peckou večera. Tradiční melodie byla v místech, které by symfonický orchestr ze své podstaty nezvládl, chytře nahrazena zpěvem sboru a posunula tak zážitek ještě o něco výše.

Zhodnocení

Večerní koncert nabídl několik různých pohledů a aspektů. V první řadě jsem byl i přes drobné přešlapy bubeníků a kytaristy nadšen z toho, jak kvalitně je orchestr sladěný a jak kvalitní hudební zážitek umí poskytnout, když je v plném soustředění. Kvalita produkce sice se závěrem mírně klesala, což bylo způsobené nejen únavou hudebníků, ale také místy až zbytečnými komediálními vstupy mladého dirigenta, který sice příjemně odlehčoval situaci, ale čeho je moc, toho je příliš a při kulturním zážitku tohoto druhu si umím představit, že by množství svých ledabylých vtípků a posunků snížil na trochu únosnější a důstojnější mez. Ne, že by to vyloženě přeháněl, ale věřím, že i touto mírnou „rozjíveností,“ či jak to nazvat poté kvalitativně mírně trpěl i závěr koncertu, ve kterém se kvůli sníženému soustředění skutečně začaly objevovat i větší potíže v synchronizaci jednotlivých nástrojových sekcí. Moderátor celého večera bohužel také nepatřil mezi nejsilnější články a jeho vystupování i přednes by mohly být trochu více „hodny příležitosti.“

Výše zmíněné přešlapy však byly ve výsledném dojmu jen opravdu malou šmouhou na jinak úžasném zážitku, protože po většinu večera držel pan dirigent nad orchestrem pevnou a hlavně velmi energickou ruku, která sama o sobě říkala, jak moc ho to baví. Speciální poděkování potom patří sbormistryni a jejímu sboru, jenž celému večeru dodal epický šmrnc a rozměr, který jsem na filharmonických koncertech dosud nezažil.

Suma sumárum, tohle byl opravdu jedinečný zážitek v jedinečném prostředí. Rád si ho zopakuji a již nyní mám zakoupené vstupenky na další koncert Filmové filharmonie, kde bude na pořadu dne videoherní tématika.

Uděluji 85%

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *