Avalon 2 – Angels of the Apocalypse

Po roce přichází pokračování metalové opery mistra Tima Tolkkiho a pro mě se den vydání mění ve sváteční období, jelikož na každou desku svého oblíbence se těším více a více a co ještě více, Timo mě ještě nikdy nezklamal a jeho tituly pravidelně hraničí s dokonalostí. Je čas odpojit se od světa a užít si další díl Avalonu.

I v tomto pokračování byla pozvána k učinkování hvězdná eskadara umělců, kteří měli dílo vyšperkovat. Už z jejich seznamu mi však bylo trochu smutno z faktu, že skvělá Elize Ryd, kterou jsem si tolik oblíbil u předchozího dílu, nedostala téměř žádný prostor a v albu se tak její jméno objevuje dá se říci jen sporadicky. Jde se poslouchat.

Poprvé… podruhé… potřetí… popáté… podesáté… co tohle sakra má být? Kde se stala chyba a proč mi místo nové Tolkkiho desky doručili nějaký nicneříkající a ještě ke všemu tragicky natočený škvár?! Nevěřícně desku kontroluji a pouštím znovu a znovu, abych objevil, co zůstává zpočátku skryto.

Dnes je tomu téměř půlrok, co desku točím stále dokola a zkrátka nemohu uvěřit, že je pořád stejně špatná jako na začátku, a že mě můj favorit totálně zklamal. Snad ani nemá cenu jednotlivé skladby popisovat, neboť jediné, co z má z alba trochu smysl je skladba Design the Century, která je ovšem v absolutním měřítku stále dosti slabá. Tak nevím, co se stalo. Timo avizoval, že tenhle kousek bude temnější a depresivnější, než je u něj obvyklé, ale rozhodně nikoho nepřipravil na totální brak, který nakonec vypustil. Zpěvácké hvězdy se nijak zvlášť nepředvedly, hudba postrádá téměř jakýkoliv výraznější nápad a produkce je naprosto šílená.

Nebojím se toto album u mne označit v tomto jinak velmi bohatém metalovém roce za nejslabší článek. Nebojím se ho dokonce označit ani jako nejslabší článek všeho, co jsem kdy v mezích své oblíbené tvorby poslouchal. Nevím co se stalo, nevím proč se to stalo, ale doufám, že za rok to bude v závěru trilogie setsakramentsky napraveno a že se Timo i Elize po tomhle úletu vrátí v plné síle.

Uděluji 25%