Šílený Max: Zběsilá cesta

Zběsilá cesta Šíleného Maxe, která už je také nějaký ten pátek na světě, mi docela dlouho chyběla v zápiscích, ale i v seznamu filmů ke zhlédnutí. Až můj věrný filmový společník mě po 3 letech navnadil na zaškrtnutí i téhle chybějící kolonky.

Předem přiznávám, že jsem vinen nejen tím, že jsem neviděl letité původní snímky, ale ani jsem o jejich existenci neměl tušení. A jelikož komiksy jsem taktéž nečetl, byla to pro mě zkrátka absolutní novinka, od které jsem očekával něco v podobném stylu, jako byl první Deadpool. Takovou menší, téměř až dekadentní podívanou, která si bere na paškál současný hollywoodský mainstream epických dobrodružství plných superklaďasů a superklaďasek. A to jsem v zásadě dostal… spolu s vůní spáleného benzínu a kouře, které byly cítit přísahám i přes pouhou televizní obrazovku.

Děj se odehrává v post-apo světe, který je pokryt pouští, a nejcennějšími komoditami jsou voda a benzín. I v tomto světe se pochopitelně našli tací, který si toto bohatství uzurpují jen pro sebe, a díky tomu jim ostatní musí doslova zobat z ruky. A protože každý záporák musí mít proti sobě nějakého toho klaďase, na scénu vstupuje Mad Max, jenž se původně snaží jen přežít, ale nakonec je vtažen do víru událostí, které mu umožní se svým životem naložit více než smysluplně.

Buďme k sobě však upřímní, o děj tady nejde. Celý film je vlastně jedna velká honička monstrózních a „vytuněných“ strojů, které se za vydatné střelby a výbuchů nahánějí od jednoho konce pouště k druhému. Ale honička zatraceně zábavná! Vozítka jsou navržena vskutku originálně se smyslem pro detail, ale i v názvu se vyskytující šílenost. Pro ty, kteří viděli – týpek zavěšený před náklaďákem hrající během akčních scén na kytaru řízné znělky mě opravdu dostal. A podobných zjevení, nebo ještě lépe řečeno šíleností, je v tomhle snímku více. Nepříliš komplikovaný děj tomu všemu dodává přesně to, co od podobného filmu čekáte – nenáročnou zábavu k pivku a popcornu. Škoda jen, že ten popcorn jsem zapomněl koupit a pivko teď nemůžu. Ale co, Mad Max je vážně taková podívaná, že jsem na své chuťové trápení během chvilky zapomněl a jen se nechal unášet zběsilou, šílenou, ale stoprocentně poctivou filmařinou. Ono je totiž opravdu pořádný rozdíl, když polovinu filmu domaluje počítačová postprodukce, nebo když si toho co nejvíc poctivě natočíte a diváka tak nenecháte ani na těch nejmenších pochybách, jestli byly výbuchy nebo kolize poctivé.

Mad Max JE skutečně poctivá filmařina od léty vysloužilého režiséra George Millera, který sice nevyniká nijak zvlášť slavným jménem, ale minimálně mojí pozornost si zasloužil a těším se, až přijde s pokračováním.

Uděluji 80%