Podfukáři

Podfukáři zprvu prošli mou pozorností jako písek sítem – bez většího zájmu. Rozpoutali však poměrně slušný zájem mezi veřejností a kde kdo se o filmu začal zmiňovat, takže jsem se rozhodl, prosít je znovu. Tentokrát nepropadli a zůstali připraveni ke zhlédnutí.

Musím říci, že jako páteční jednohubka to nemělo chybu – zápletka byla poměrně zajímavá, stejně tak gradující scénář. Jelikož měl film i více než štědrý rozpočet, byla to i moc pěkná podívaná. Aby také ne, když měl film stejný základní rozpočet jako každý z dílů Pána prstenů, v přepočtu kolem miliardy a půl.

Děj byl opravdu povedený – většinou mě vše, co scénáristé připravili, dokázalo překvapit a film tak získal skvělý prvek plný napětí. Potom bohužel sám sebe trochu shodil, když celé to stupňování a gradace neskončilo žádným velkým třeskem, ale jen jakýmsi komornějším rozuzlením. Ne, že by snad bylo očekávané, nebo nudné, to v žádném případě. Jen nebylo tak velkolepé, jak jsem po té skvělé jízdě očekával.

Velmi pozitivně vypíchnout však musím úžasnou hudbu, která dokonale podtrhovala gradaci celého filmu a udělala z něj neočekávaný zážitek, který známe jen z velkofilmů. Opět však musím připomenout, že vzhledem k rozpočtu se vlastně o takový nenápadný velkofilm skutečně jedná. Ale to je vedlejší, hudba byla zkrátka úžasná a rozhodně celý snímek výrazně podpořila. Brian Tyler se opravdu překonal.

Jak jsem řekl v úvodu, dalo by se to shrnout třemi slovy – parádní páteční jednohubka. Těším se na již oznámené druhé pokračování.

Uděluji 80%