Muziál: Mýdlový Princ (2015)
K tomuto muzikálu jsme se dostali vlastně úplnou náhodou – darovanými lístky. Není to tak úplně to, na co běžně za kulturou míříme, a možná právě proto jsem nic zvláštního neočekával. A možná právě proto jsem nakonec odcházel s velice širokým úsměvem naplněn spokojeností a optimismem :-).
Mýdlový princ je muzikál na motivy písniček Václava Neckáře, které provázejí celým dějem. Ten se odehrává kolem neúspěšného umělce, jenž se v Praze ne a ne uchytit a za sebou zanechává jen nesplacené dluhy. Jednoho dne se mu však naskytne příležitost nového začátku na novém místě, který by mohl vyřešit jeho veškeré problémy. Vrací se tak na místa svého dětství, kde objevuje staré známosti a vlastně i své nové já. V tom ho na našem představení provázela pěvecky ne příliš dobrá (jak by také se svým jedinečným, avšak poněkud křápavým hlasem mohla), ale jinak vynikající Tereza Kostková v roli bývalé přítelkyně, Ivana Jirešová v roli současné přítelkyně, a například tradiční Vlastimil Zavřel a Aleš Háma ve vedlejších humorných rolích. Hlavní postavu v našem představení ztvárnil velmi nevýrazný a celkově nudný Sagvan Tofi, který téměř jediný z celého obsazení nebyl ani vtipný, ani sympatický, ani nic jiného – pro mě jen povinná hlavní role pro silně protivného umělce. Velmi mě mrzí, že jsme nenatrefili na Martina Dejdara, či Martina Písaříka, kteří ho alternují.
Zbytek obsazení však předváděl skvělé a hlavně úžasně vtipné výkony. Hlášek, humorných scén a vůbec absolutně nenuceného smíchu bylo představení opravdu plné. Pro mě nastala absolutní špička muzikálu ve chvíli, kdy se několik různých postav pokusilo o zpěv slavné skladby Lékořice v několika odlišných žánrech, počínaje žánrem „na pilu“ v podání výborného a jak jinak, než vtipného dřevorubce Dennyho Ratajského, jehož strhující repliky plné „metalové“ hudby a alkoholu opravdu neměly chybu. Dalšími silnými osobnostmi příběhu pak byli Karolína Gudasová coby sličná zootechnička snažící se prorazit v showbusinessu, a hlavně skvělá Andrea Holá, která diváky přinutila věřit, že její role silné stydlivky s nadváhou a hudebním hluchem je jí vlastní, jen aby se v druhé polovině představení odvázala a vystřihla neskutečné hudební sólo, po kterém všem v hledišti spadla brada. Zapomenout nemohu ani na dvě dětské role, coby potomky postavy Terezy Kostkové, z nichž především dcera Natálie Grossová předvedla skvělý a opět velmi vtipný multižánrový výkon při písni Mademoiselle Giselle.
Mýdlový princ je malý muzikál s malými a levnými kulisami, na kterých se během scén digitálně zobrazuje jen jakési neurčité pozadí. Není to žádná umělecká přehlídka, ani velkolepá scéna plná triků a efektů. Vlastně nemá ani pořádný děj. Ale vtip je v tom, že si na nic takového vůbec nehraje a cílí primárně na originální a povedený humor, skvělou hudbu Václava Neckáře a zkrátka na pohodový a optimistický večer strávený v divadle. A funguje to!
Uděluji 75%
