Sabaton – Primo Victoria

Při čtení nového Sparku jsem si řekl, že je čas vyzkoušet zase něco nového a po zhlédnutí obálky časopisu a několikastránkového rozhovoru uvnitř nebylo pochyb, že právě kapela Sabaton je tím uskupením, které si nyní zaslouží mou pozornost.

Debuty nových kapel mě jen velmi zřídkakdy zaujmou, ale tentokrát jsem udělal vyjímku a dal možnost rovnou prvnímu albu Primo Victoria z roku 2005. A že jsem nelitoval! Již při prvním poslechu bylo jasno, že jsem nešlápl vedle, a že bude zase co poslouchat. Úvodní vypalovák Primo Victoria velmi osobitým a razantním způsobem popisuje událost z druhé světové války, a sice vylodění v Normandii. Záhy jsem zjistil, že se nejedná o jednou a dost, ale že Sabaton má v zásobě podobných historických bitev více než dost, a že nám je postupně servíruje v dalších písních.

Dost bylo obsahu, přesuňme se k formě. Ta je velmi tvrdá, razantní a průbojná. Rozhodně ne však v tom smyslu, že by se nějak přibližovala tvrdším metalovým žánrům, naopak, stále bych to zařadil k power a heavy metalu, ovšem v pochodovém kabátu. Drtivá většina skladeb se nese ve velmi jasném rytmu, který by se bez nadsázky dal použít kdykoliv, když přijde řada rázovat na levou a pravou. Někde jsem dokonce četl názor, že Sabaton tvoří jakýsi „military metal.“ Inu, proč ne.

Jedinou vadou na kráse mého nového objevu je vysoká kolísavost kvality alba, kdy jsou totální pecky typu Primo Victoria, či Panzer Battalion prokládány počiny typu Counterstrike, Stalingrad, nebo Into the Fire, které si nijak zvlášť nezapamatujete. Ale na první album je to i přes ně výborný počin.

Uděluji 75%