Amaranthe – Amaranthe

Rok 2014 by se dal v mém případě označit doslova jako metalové žně. Nejenom, že drtivá většina mých oblíbených kapel vydala nové počiny, ale navíc jsem ještě poctivým hledáním nových pokladů objevil spoustu nováčků, na které se v budoucnu rozhodně zaměřím. A jedněmi z nejlepších se stali švédští Amaranthe se svým stejnojmenným debutovým albem.

Pravda, není to tak úplně můj styl, kombinace metalcore spolu s popovými prvky zní jako moje největší noční můra. Nicméně to zdaleka není tak hrozné, jak by se mohlo zdát – ostatně s podobným stylem nyní přichází velké množství tradičních heavy a power metalových kapel, např. Within Temptation s jejich nejnovějším počinem Hydra. U Amaranthe to propojení s popem není nijak silné, metalové prvky v jejich tvorbě drtivě převládají a díky tomu se to tak skvěle poslouchá. Navíc, hlasem skupiny je úžasná Elize Ryd, kterou jsem si zamiloval díky Tolkkiho Avalonu a od té doby jí šmíruju na každém rohu 🙂 . Nebýt ji, asi bych se o tuhle švédskou grupu nijak zvláště nezajímal.

Ale teď již k samotnému albu – to je totiž extra povedné. V základní verzi najdete 12 původních nahrávek a až na naprosté vyjímky se jedná o skvělé hitovky, které se vám vryjí pod kůži po několika posleších. Kdybych si měl vybrat a vypíchnout ty nejlepší z nich, určitě bych zmínil klenot a vrchol celého alba, baladu Amaranthine, a dále neskutečně nabíjecí skladby jako Hunger, 1.000.000 Lightyears, Automatic, Call Out My Name, Enter The Maze, safra… mohl bych takhle až na jednu či dvě vyjímky opravdu sepsat kompletní seznam písniček celého alba. Ano, fakt je tak moc dobré. Kombinace skvělého hlasu Elize Ryd spolu s tvrdými kytarovými rify a sem tam použitými prvky hrdelního zpěvu známého spíše z death metalových končin funguje prostě skvěle. Tohle album vám prostě musí rozproudit krev, ať už vyznáváte jakýkoliv žánr!

Uděluji 90%