Pokémon HeartGold & SoulSilver (Nintendo DS)

pokemon-heart-goldPo masivním úspěchu, který pro Nintendo a hlavně platformu Gameboy zaznamenala první generace fantastických RPG Pokémon, bylo téměř jasné, že Nintendo nebude dlouho čekat a značku oživí v pokračování, tentokráte s označením Silver, Gold a později bonusovým Crystal pro Gameboy color. Dnes se zaměřím na remaky těchto pokračování, které vyšly o 10 let později na modernější platformu Nintendo DS a technologicky odpovídající 4. generaci.

Příběh se odehrává v novém regionu Johto, který se nalézá na západní straně Indigové nížiny, tedy i západně od regionu Kanto, který známe z první generace. V tomto regionu žije 100 nových pokémonů rozšiřujících celkový počet na 251, čímž je tedy výzva pochytat je všechny o mnoho náročnější. Navíc se stejně jako v předchozí generaci i zde nalézají legendární tvorové, které rozhodně není žádná sranda chytit a některé nelze získat jinak, než vyměnit s jinou barevnou verzí stejné generace – tedy v tomto případě mezi HeartGold a SoulSilver. Hlavní jádro hry zůstalo nezměněno – chození, chytání, sbírání odznaků a následně bitva o titul mistra Indigové ligy zůstávají v prakticky nezměněné formě, ke které přibylo několik příjemných a několik úplně zbytečných novinek.

Grafická stránka & Ovládání

Začneme těmi příjemnými. Grafika je na to, čím chabý hardware disponuje velmi přívětivá a dokonce je možné mluvit o jakémsi 3D provedení, které je na obyčejném 2D displeji velmi slušně simulováno pomocí zkřivení hran pohledu. Navíc jsou některé v příběhu důležité momenty (např. scéna zjevení mýtického Ho-Oh) převedené do opravdového 3D, které vypadá moc dobře. Dalším důležitým vylepšením je ovládání, které díky dvěma displejům (z nichž jeden je dotykový) umožňuje zobrazit mnohem více informací, které si hráč přeje vidět hned, aniž by musel kamkoliv klikat a zacházet do zbytečných podnabídek. Ovládání je vlastně to, co se mi na téhle hře jevilo jako vůbec největší posun, protože mu absolutně není co vytknout a souhra obou displejů je výborně dotažená. Třešničkou na dortu, která silně propojuje hru s realitou je střídání dnů a nocí podle skutečného času. Není nad takové to klasické noční potouláníčko…

Hratelnost a vylepšení

Ve hře přibylo několik nových možností, které ji rozšiřují, jako například koncept různých bobulek a plodů, které sice byly už i ve verzích FireRed a LeafGreen, nicméně zde byly trochu vylepšeny. Je zde více druhů plodů, z nichž každý má jiné účinky a v průběhu hry navíc hráč obdrží květináče, ve kterých si může již získané bobule opět zasadit a zvýšit si tak jejich zásobu. Zde je ovšem i ten největší problém – postupem hry zjistíte, že téměř všechny bobulky až na vyjímky jsou úplně zbytečné, přinášejí nicotné výhody a je mnohem lepší dát svým pokémonům do držení trvalé artefakty, než slabé jednorázové bobulky. Mezi významné a naopak velmi zábavné a přínosné vylepšení pak patří PokéGear, což je vlastně telefon skrze který hráč může komunikovat s ostatními postavami ve hře, se kterými si vyměnil telefonní číslo. To místy opravdu velmi zjednoduší hraní a místo toho, abyste museli cestovat na druhý konec regionu a ptát se, o kolik levelů váš Pikachu vyrostl v Day care domku, stačí vzít PokéGear, vytočit číslo pečovatelky a zeptat se – skvělý nápad! Ve hře se určitým způsobem hráč myšlenkově napojí na předchozí generaci, když mu například majitel Safari z minulé verze poví, že tam svou činnost ukončil a vybudoval ještě větší a lepší Safari park v Johto regionu. Podobných narážek na Kanto je ve hře více a jsou rozhodně ku prospěchu věci. Hra obsahuje velké množství bonusových aktivit (Safari park, Soutěže v chytání hmyzích pokémonů v travnatém National parku, nebo třeba atletické závody pokémonů a jejich majitelů, které jsou sice nádherně a zábavně zpracovány, ale hráče to nijak zvlášť nemotivuje, aby se u těchto aktivit příliš zdržel.

Skvělým vylepšením je také to, že hráč si při svém putování může na různých místech natrhat tzv. apricorny, které poté může zanést Curtovi (vynálezci Pokéballu) a ten mu z různých druhů apricornů vyrobí různé pokébally se speciálními vlastnostmi. Ty se potom dají využít při chytání různých typů divokých pokémonů a zvyšují šanci jejich úspěšného „odlovení“. Dále lze apricorny rozmixovat a tvořit z nich nejrůznější nápoje, které ovlivňují pokémonní vlastnosti v atletických závodech – což jsem v praxi nevyužil prakticky nikdy, neměl jsem proč a navíc to byla nudná a zdlouhavá záležitost s nejistým výsledkem.

Bonusy remaku

Oproti původním edicím z přelomu tisíciletí obsahují remaky poměrně zásadní bonus – jakmile zvítězíte v Indigové lize, můžete se vydat na východ do Kanto regionu, projít s nostalgickými pocity jeho města a nasbírat si jejich 8 odznaků. Během toho pozorujete, jak se region změnil a na místech původních podniků, které se přestěhovaly do Johta vznikly nové. Po splnění několika drobností navíc získáte lístek na rychlovlak, který spojuje metropole obou regionů a dovoluje hráči mezi nimi cestovat prakticky ihned. Dále vám taky nabídne snažší odchyt legendárních psích pokémonů, kteří se regionem toulají (Raikou, Entei a Suicune). Nakonec jste ještě přivedeni k té největší výzvě celé hry (která jediná je opravdu hodně těžká) a sice poražení šampiona Kanto regionu, za kterého jste si zahráli v předchozích generacích. A buďte připraveni na to, že je opravdu zatraceně silný a k jeho poražení budete muset pořádně trénovat. Nostalgický pocit z poražení „sebe sama“, který se dostaví, když se vám to podaří, je však silnou motivací.

Shrnutí

Remake druhé generace pokémonní RPG série je opět báječnou hrou. Překvapí příjemnou grafikou, napojením na region z předchozí generace a mnoha vychytávkami, hlavně super ovládáním a střídáním dnů a nocí. Už však nedokáže tolik nadchnout, abyste se znovu pokusili o pochytání úplně všech pokémonů, což její předchůdce dokázal. Na to je to zákonitě až příliš stejné a je to veliká škoda, protože narozdíl od starších předchůdců nabízí současná generace tucet zábavných možností, které Vám tuto dlouhou a pracnou činnost mohou zpříjemnit. Jelikož je to už ale podruhé a málokdo se do toho skutečně pustí, zůstanou většinou soutěže v chytání, atletické závody a mnohé další činnosti trestuhodně nevyužité.

Uděluji 85%

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *