GTA 5

Videoherní série Grand Theft Auto je bezesporu jednou z největších legend celého segmentu počítačových a později i konzolových her. Není proto divu, že si studio Rockstar Games značku bedlivě hlídá a narozdíl od ostatních studií (nechci rovnou říci narozdíl od Ubisfotu a jeho ročnímu Assassin’s Creed seriálu) se soustředí na kvalitu před kvantitou. Výsledkem je to, že například v poslední dekádě vyšel z téhle série pouze jeden jediný titul. A je to právě titul, kterému se dnes podíváme na zoubek, Grand Theft Auto V.

Je tomu již neskutečných 7 let, co tahle hra vyšla, a je tomu již 7 let, co v prodejnosti bez ustání nelítostně drtí veškerou konkurenci, ať již počítačovou, či konzolovou. A stále to nevypadá, že by chtěla přestat, což je ve videoherním průmyslu v rámci jedné jediné hry naprosto bezprecedentní úspěch, díky kterému si vývojáři dávají na čas s příchodem nového dílu tak, jako ještě nikdy předtím. Financování mají zaručené, takže já doufám, že nový díl, který bezesporu přijde, pilují k naprosté dokonalosti, jenž odstraní i těch několik málo neduhů, které mi na pětce vadily. Teď už se ale pojďme podívat na hru samotnou.

Příběh a základní mechanismy

Začínáte v kůži dvou kumpánů Michaela a Trevora, kteří se v zapadlém městečku pokusí o bankovní loupež na přilepšenou. Ano, opravdu jsem napsal dvou, protože novým mechanismem v GTA 5 je hraní za více postav. Zpočátku jste omezeni na dvě, ale v průběhu hry se přidá třetí slot, nový kumpán, a po zbytek hry si tak můžete zvolit, za kterého z těch 3 výlupků zrovna chcete hrát. Jejich životy se v průběhu příběhu opakovaně propojují a prolínají. některé mise (tzv. Loupeže) pak většinou odehrajete se všemi třemi, kdy každý ze 3 spolupachatelů má svůj vlastní úkol, který musí splnit. Občas jste přinuceni hrát za konkrétního z nich, např. když je potřeba splnit něco zvláštního, jinak ale během probíhajících Loupeží mezi nimi můžete zcela libovolně a v reálném čase přepínat a užívat si tak misi z jakéhokoliv pohledu uznáte za vhodné. Navíc si můžete zvolit a snadno přepínat, jestli chcete hrát z pohledu 1. nebo 3. osoby. Obzvláště při přestřelkách a řízení je tato možnost poměrně zábavná, když si na ni zrovna vzpomenete.

3 hlavní protagonisté jsou bezesporu pěkná cháska a jen těžko by od sebe mohli být více odlišní. Michael je otec od rodiny, který užíval života v luxusním domě v bohaté čtvrti města na účet programu ochrany svědků, kterou dostal výměnou za pověšení své kriminální minulosti na hřebík. Má zvláštní schopnost, díky které může zpomalit čas během přestřelek. Černošský mladíkFranklin naopak začíná v chudé čtvrti v domě se svou tetou a živí se kradením aut. Jeho schopností je potom zpomalení času během řízení. Už tušíte, kam to míří – není nad to si v bance zastřílet v kůži Michaela, a při útěku naopak využít ovládání postavy Franklina. Do třetice všeho zlého zde máme Trevora, vesnickou lopatu a psychopata té nejhorší úrovně, který žije kdesi daleko za městem, kde ostatní psychopaté dávají dobrou noc. Životní epizody těchto tří pánů se pak vzájemným prolnutím nevratně prováží, a když začnou vyplývat na povrch věci z jejich společné minulosti, příběh začne značně gradovat. Ale dost dlouho to trvá. Poměrně nezajímavé oťukávání v příběhu i s herními mechanismy trvá snad polovinu herní doby „kampaně“, a když se konečně začne něco dít a hra začne být zajímavá, je tu najednou docela nečekaně utnutý konec.

Volný pohyb a grafické zpracování

GTA 5 je vizuálně naprosto úchvatná hra. Nepřeháním. Prostě úchvatná. Los Santos je obrovské hlavní město, ale přitom je jen součástí většího regionu San Andreas, který kromě Los Santos obsahuje ještě neskutečně obrovskou rozlohou plnou menších městeček, vesnic a různých krásných výtvorů přírody. Hra je opravdu téměř až absurdně obrovská. Aby bylo možné se autem v rozumném čase přesouvat z venkova do města a zpět, je celá mapa propojena dálničním okruhem, ale jeho objetí i s rychlým strojem a bez nehod může trvat klidně 10 minut, což sice při čtení asi nepůsobí bůhvíjak, ale herně je to zatraceně dlouhá doba. Pohybovat se navíc můžete opravdu ledasčím – od vlastních nohou, automobilů a motocyklů, po nejrůznější lodě, ponorky, letadla (od malých dvouplošníků po velká dopravní letadla), vrtulníky, lanovky, bagry, vozíky, vlaky, no na co si vzpomenete! Řídit se v téhle hře dá naprosto všechno a hned od začátku můžete zamířit kamkoliv. A v momentě, kdy vyrazíte do vzduchu, ať již v letadle nebo třeba pěšky na nějaký kopec, naskytne se vám opravdu úchvatně krásný pohled na obrovskou herní mapu. Vydat se na ní můžete kamkoliv budete chtít. Vzhledem k tomu, že jsem se ke hře dostal až 7 let později od vydání, můj nový výpočetní stroj naštěstí se vší touhle nádhernou neměl žádný větší problém, ale umím si představit, že v roce 2013 po vydání se tehdejší generace herních konzolí a poté i počítačových sestav zatraceně hodně zadýchaly, aby přinesly alespoň trochu plynulý zážitek i s hodně sníženým grafickým nastavením.

Hra má naprosto typický, říkám tomu „rockstáří“ vzhled. Nesnaží se hrát na žádnou velkou realitu, a přesto pro svůj vlastní styl a pro svou vlastní cestu, kterou všechny hry od Rockstar Games razí od toho, co existují, vypadá překrásně. Kochat se budete nepochybně po celou dobu hraní.

Gameplay

Ach, mé prokletí! Her nehraji moc, ale když už, musí za to stát. Musí být obrovské, musí mít tunu možností a musí být ideálně na sto hodin minimálně. Výsledkem mých výběrů je potom to, že jsem z klávesnice už vypsal veškerý virtuální inkoust a to jsem sotva poškrábal povrch, co vše a jak můžete v GTA V dělat. Jasně, je tu hlavní příběh, který můžete v průběhu hrát jakoukoliv rychlostí uznáte za vhodné, a protože není zrovna snadné se do něj dostat a v momentě, kdy se podaří, tak skončí, tak je fajn, že příběh tvoří docela malé procenty hry. A nebo… není? Přišel čas, kdy narazím na zásadní problém, který s tímhle dílem gé-té-ačka mám. Přijde mi rozpolcený. Přijde mi až absurdně přehnaný, protože nedokáže vyždímat možnosti celé hry a přimět vás, abyste hráli dál. Alespoň mě nedokázal. A přitom toho nabízí mraky. Ne. MRAKY! Ale proč?

Každá ze tří postav má vlastní obydlí, ve kterém řeší své vlastní životy po své vlastní ose. Michael rodinné problémy s dětmi a manželkou, Franklin své kamarády z ghetta, či chcete-li gangu, a Trevor, no, Trevor si tak nějak užívá život po svém násilnickém duchu. Všichni mohou získávat peníze po svém, mají vlastní zbraně (kterých jsou ve hře desítky), vlastní auta, vlastní domy, podniky. Kupují nové, plní menší mise, upgradují si auta, ukládají si je do garáží. A když už nemají v domácí garáži místo, tak si koupí nějakou větší, kam jich mohou dát třeba sto. Ale proč? Ono to celé tak nějak nikam nemíří a není to pořádně propojené. To, jak moc jsou jednotlivé charaktery odlišné a žijí až na propojené mise zcela odlišné životy, je super, ale výsledkem jejich střídání je to, že si ani na jednoho tak úplně nezvyknete. Proč chodit do obchodů a kupovat jim různé oblečení, když při každé misi se najednou jakoby zázrakem zase oblečou do svého starého oblečení, které jim po misi zase zůstane? A proč opečovávat své auto, dopřát mu mnoho tuningu, vzhledu i výkonu za mnoho peněz, když vám ho hra beze stopy sebere, vyrazíte-li s ním na misi? A nemyslím tím, uloží domů do garáže, ale prostě sebere. A někdy také ne. Zkrátka jak kdy. Takže proč si piplat postavy a jejich životy, když hra vaše pokusy zanedlouho zase skartuje a jede si po svém? To je její nejhorší vlastnost, která ovšem mě, detailistu, přiváděla k šílenství.

Loupeže

Loupeže jsou asi nejdůležitější částí a největším lákadlem příběhu. Při těchto velkých úkolech, které jsou často rozděleny na menší podúkoly se stanoví nějaký velký cíl (např. vykrást Klenotnictví, Vyřídit drogového bose, Zachránit rozjetý vlak, atp.), které si nejprve pořádně naplánujete, vyberete ke třem hlavním „hrdinům“ ještě komplice jakékoliv kvality uznáte za vhodné – šikovnější si ukrojí větší část z podílu, ale levnější naopak mohou celou misi ohrozit, a poté celou misi provedete. Musím uznat, že v několika těchto misích zábava skutečně dosahovala svého maxima, protože vylézt s jednou z hlavních postav na jeřáb a jistit sniperskou puškou z dálky své komplice, kteří přepadávají loď, a libovolně se moci přepnout do postavy na lodi, která samopalem čistí zbytky, zbývající po počítačem ovládaném komplici čistícím cestu sniperkou z jeřábu je… je opravdu svobodné, příjemné a naprosto nové.

Během přestřelek potom můžete využít dobře zpracovaného systému krytí za domy, auty, či jinými bezpečnými body a ať již jen tak venku, nebo během misí jsou přestřelky díky kombinaci s možností přepínání pohledu z 1. a 3. osoby, a také postavy, místy možná až nejzábavnější možné, co jsem kdy hrál.

Celkový pohled

Řekl jsem to už několikrát. GTA V je obrovská hra. Je nádherná, je rozlehlá, nabízí stovky možností a činností (můžete si třeba jen tak vyrazit zahrát Golf, na film do kina, pustit doma zprávy na televizi, nebo třeba jen zavolat kámošovi), dopravních prostředků, zbraní, vedlejších misí, a…, a…, mohl bych pokračovat třemi odstavci. Nabízí toho možná až moc. To není samo o sobě špatně. Špatně je to, že 95% věcí, které hra nabízí, nemusíte vůbec dělat a kvůli tomu získáte pocit, že nevíte, proč ji vlastně hrát a připadáte si ztraceni v tuně nabízejících se možností. Příběh dohrajete poměrně rychle, i když ho prodlužujete mnoha mezičinnostmi, a potom už prostě nemáte důvod dělat ty ostatní věci, které dělat můžete. Zkrátka není důvod, a pokud nejste 17-letý středoškolák, který neví, co nudou, tak do nich svůj čas dávat opravdu nechcete. To je lepší jít si zahrát golf skutečný, no ne? Navíc v kombinaci s tím, že hrajete za 3 postavy a kvůli tomu si ani na jednu tak úplně nezvyknete, najednou získáte pocit, že je toho na vás opravdu moc. Nevíte, kde je Michael, proč je Trevor na letišti, ani jestli zrovna s Franklinem chcete teď někam jet. Rozpolcenost. Rozhodovací paralýza. To jsou fakty, které ve mě jinak takřka dokonalé umění vývojářů z Rockstar Games poněkud významně sráží.

Jsem strašně moc zvědavý, s čím přijde nový díl, a upřímně doufám, že zůstane to množství možností, i obrovská rozlehlost mapy. Ale také chci, aby to celé více zapadlo do příběhu, aby hlavní postava byla jedna, abyste si v průběhu hry mohli piplat její dům, její vozový park, její vzhled, a aby vaše piplání hra respektovala. Protože tohle, kdyby se povedlo, tak věřím, že u hry strávím klidně 200 hodin. Takhle to bylo pouhých 40 a další už neplánuji, přesto, že jsem ani neprozkoumal celou mapu a zdaleka nesplnil množství postranních misí, a kde čeho. Prostě do toho nemám motivaci a čas raději věnuji další hře, nebo úplně jiné činnosti.

Grand Theft Auto V je pro mne hra, která sama sebe významně sráží svoji sice nezměrnou a bezprecedentní, ale také trestuhodně nevyužitou a nezvládnutou velikostí.

Uděluji 80%

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *