Divergence

Divergence rozhodně není filmem pro každého. Její primární divácký okruh je již po 20 minutách zcela jasný a nenechává nejmenší pochybnosti o tom, že film je točen výhradně pro náctileté publikum, což je však vzhledem k originálnímu nápadu  zatracená škoda. Ale tak už to bývá…

Nikoho jistě nepřekvapí, že se jedná o film podle knižní předlohy, kterou jsem po shlédnutí zařadil mezi knihy k přečtení. Přestože Divergence je film, který je emočně stavěn pro okruh lidí, kteří nic jiného, než emoce povětšinou neřeší, stejně se jedná o sci-fi žánr a tak se jde na věc.

Jak jsem psal výše, námět je sice originální, ale zpracování velice plytké, a povrchní. Začátek připravoval půdu pro perfektní a hluboký příběh o roztříštěnosti hlavní hrdinky mezi 5 frakcemi, ale nakonec se nám dostalo pouze tupého vyprávění o drsných a nečekaných poměrech v sídle Neohrožených, kteří jsou jeden povrchnější než druhý a neustále se předhání v tom, kdo dokáže vypustit vtipnější a hrůzyplnější výhružku, či posměšek. Nechápejte mě špatně, tahle snaha ač je ohraná, je stále snesitelná, ale v tomto snímku je to dotaženo až do naprosté absurdnosti – není tedy divu, že lidé pod 20 let na sociálních sítích o Divergenci div nepějí chorály. Tak strašně povrchní…

Výtvarné zpracování je na velmi vysoké úrovni, je na co se dívat. Čím si mne však film získal je perfektní hudba, která vždy dokonale dobarvila každou scénu a rozhodně netvořila jen šedé a nutné pozadí.

Těžko hodnotit snímek, který mě zaujal námětem, překvapil produkcí, nadchnul hudbou, ale zklamal příběhem. Nevadí mi dlouhá stopáž, naopak mám raději delší filmy. Škoda jen že její potenciál tady nebyl úplně využitý a upřímně doufám, že příští díly nás zavedou do odlišných prostředí, než jen do rádoby drsňácké základny Neohrožených dobrodruhů, a že se také dozvíme trochu více o světě, který byl jen velmi hrubě naznačen.

Uděluji 55%