Koncert: Kabát – Po Čertech Velkej Koncert II

Před pěti lety, když byl na pražském Vypichu předchůdce tohoto koncertu, jsem u toho bohužel chyběl a tak nějak tušil, že jsem udělal pořádnou chybu, už jen podle vyprávění známých a následně shlédnutého záznamu celého koncertu. Když tedy Kabáti začali propagovat po 5 letech svůj druhý megakoncert, nemohli jsem odolat a plni zvědavosti i strachu z neřízených mas lidí jsme s přítelkyní objednali lístky a čekali, co předvedou tentokrát.

Největší dilema v den koncertu bylo, v kolik hodin vyrazit. Kabáti si pozvali dvě předkapely a celý areál na Vypichu se otvíral už v 16. hod, zatímco jejich vlastní vystoupení bylo v plánu až na osmou večerní. Měli jsme sice lístky do sektoru přímo před pódiem, ale několik hodin před koncertem byl tento prostor kvůli nepřízni počasí spíše zabláceným svinčíkem, než travnatou plochou, a tak jsme se rozhodli vyrazit trochu později i za cenu stání více vzadu. Nečekali jsme však, že již při příchodu v 18:30 se postavíme téměř na konec sektoru a ještě budeme rádi – věřím, že tentokrát přišlo mnohem více lidí, než před pěti lety, a že tehdy jich bylo asi 60 tisíc.

D.A.D

Inu přečkali jsme druhé předskokany, dánskou kapelu D.A.D, kteří vůbec nebyli špatní, ale všechny jejich písničky mi přišly dost na jedno brdo, a možná to také bylo tím, že refrén z jedné jejich slavné skladby prostupoval snad celým jejich vystoupením a neustále se opakoval. Přesto to bylo poměrně zdařilé vystoupení a na nepočetné a bizární modely všech možných kytar, na kterých při svém vystoupení hráli byl opravdu zajímavý pohled.

Kabát

Pak už přišel na řadu Kabát a stačilo, aby Pepa Vojtek napochodoval na pódium, nemusel ani hnout prstem a masy lidí začaly okamžitě vřít… tohle prostě jiná kapela nedokáže. Kabáti během koncertu vsadili na osvědčené pecky, které často doplňovali ne zrovna dvakrát koncertními hity, jako například vtipným počinem Králíci, který jsem však já velmi ocenil a rozjeté tempo koncertu se díky těmto vsuvkám alespoň trochu zpomalilo a dovolilo lidem vydechnout. Mnoho lidí kapele po koncertu vyčítalo, že playlist byl téměř totožný s předchozím megakoncertem, ale co čekali? Že kapela zahodí své nejlěpší hity a bude hrát kousky, ke kterým málokdo vůbec zná slova (ne že by takových počinů v jejich repertoáru mnoho vůbec existovalo)? Já byl s playlistem maximálně spokojen. Na druhou stranu mi trochu chybělo nějaké téma, kterým před pěti lety byl průřez času, a který dělal z koncertu něco opravdu jedinečného – to letos zcela chybělo a byl to zkrátka jen dobře odsýpající koncert, i když nutno podotknout, že i přes chudší digitální zpracování kolem asi nikdy nezapomenu na tu světelnou a pyrotechnickou parádu, která se spustila spolu s písničkou Go Satane Go.

Není moc, co víc říct, koncert byl po technické stránce skvěle připraven, všechno skvěle šlapalo, ale to je vlastně bohužel úplně všechno. Trochu mi chybělo něco speciálního, nějaké to velké překvpaení, nebo něco ozvlášťnujícího, jako byla před pěti lety právě časová osa. Nic takového zde však nebylo a tak to bohužel pro mě byl asi menší zážitek, než první megakoncert puštěný ze záznamu na mé televizi. Bude velmi těžké ohodnotit řemeslně skvěle zvládnutou práci, která ovšem neobsahovala žádný extra moment překvapení, ani nic podobného. Byl to zkrátka jen velký koncert.

Uděluji 75%

Trocha toho moralizování na závěr

Na závěr ještě nemohu nezmínit, že ač s přítelkyní patříme k té větší polovině národa a já bezesporu k té nejvyšší části, ani jeden jsme příliš neviděli a nebýt velkoplošných obrazovek, asi bychom neviděli vůbec nic. Ostatně i k těmto obrazovkám jsme se často museli pěkně natahovat. Proč ale tento odstavec vznikl –  byl jsem doslova znechucen tím, co následovalo po koncertu samotném. Naprosto nezvládnutá logistika přepravy lidí z místa a naprostý chaos míchaný šíleným stavem početné skupiny diváků koncertu. Policistů i pořadatelů bylo na místě poměrně dost, dokonce se i velmi snažili a doprava byla posílena, ale stejně nic pořádně neklapalo a my byli rádi, když jsme jinak hodinovou cestu domů zvládli za hodiny 3, a že jsme ji vůbec ve zdraví zvládli, protože městská doprava do noci prodloužena vůbec nebyla. To, co jsem zažil při přepravě z koncertu domů bylo tvrdým procitnutím a pochopením, v jaké dekadenci se aktuálně český národ opravdu nachází a jak se jsou někteří lidé posílení alkoholem vůbec chovat. Sprosté nadávky na policejní jednotky, které se snažily zachovat hladký průjezd tramvají, a bez kterých by na místě nastal asi konec světa, lítaly vzduchem prakticky neustále, konflikty mezi pěšími a řidiči také nebyly nijak ojedinělé. Jak byl koncert skvělým zážitkem, to co následovalo po něm mi tak neskutečně hnulo žlučí a znechutilo mne, že se už asi na žádnou akci takovýchto rozměrů nikdy nevypravím. Stačí, abych si to i nyní, několik dnů po koncertu připomněl, a stále se ve mě probouzí velmi negativní pocity.