Muzikál: Carmen (2015)

Dny se krátí, pomalu začíná divadelní sezona a my ji letos začali muzikálovou Carmen v Hudebním divadle Karlín. Toto představení se u nás prvně hrálo v roce 2008 a jak už to u silně komerčních muzikálů bývá, divadlo jej propaguje ve velkém stylu, coby první opravdovou broadwayskou podívanou. A jak si představení vedlo v mých očích?

Obsazení

Na Lucii Bílou ve výhradním obsazení  jsem se moc těšil a považoval její roli za záruku zábavné podívané. A Lucie rozhodně nezklamala, její desetiletí broušený pěvecký um na pódiu neměl konkurenci a když se v některých scénách pokoušela o duet, její pěvečtí partneři byli v každém z případů prakticky zostuzeni. Navíc je na ni i v jejích téměř 50 letech stále moc pěkný pohled a je vidět, že stejně jako je jí role téměř vlastní, si ji i patřičně užívá. Její zpěv v kombinaci s choreografií je zkrátka něco, na co budete rádi vzpomínat. Nyní se pomalu dostávám k těm horším stránkám představení, kterými byly pěvecké výkony všech ostatních. Ve společných písních nebylo občas rozumět ani slovo a hudba byla silně anonymní – po pár dnech si nevzpomenu ani na jedinou melodii. Hlavní mužské role byly prakticky dvě. První, četník José v podání Roberta Jíchy byla žalostně nudná sama o sobě i bez přispění samotného herce, který postavu svou naprostou nezajímavostí a bezcharakterností ponížil ještě hluboko pod výraz nuda. Druhá hlavní mužská role, majitel Cirkusu jménem García byl ztvárněn Václavem Bártou. Ten o žádném úžasném zpěvu mluvit také nemůže, ale pro roli cikánského hrubiána to byl skvělý výběr a hlas který vy svých výlevech produkoval, jakoby vycházel ze 4 silných a zdravých plící slonní velikosti a běhal z něj mráz po zádech. To byl po výborné Lucii Bílé pravděpodobně nejvýraznější prvek celého představení.

Scéna a příběh

Scéna jako taková by se dala označit za průměr. Kulisy si až na vyjímky (např. samotný cirkus) nijak zvlášť nezapamatujete, a až na tři mladé slečny, které předvedly skvostná výšková představení spočívá celé dokonalé cirkusové představení, o kterém divadlo rádo a často básní, jen v několika menších artistických číslech, které většinou provádí drobný postarší mužík, a spíš než aby se mu dařily, je rád, když při nepovedených hrátkách s ohněm nepodpálí kulisy v jeho blízkosti. Byli jsme také svědky dvou scén s kouzlením, které se poměrně vyvedly a byly příjemným bonbonkem představení.

Příběh mi přišel poměrně dětinský, ale na druhou stranu proč ne, v muzikálových podmínkách těžko přijít s něčím komplexním a zároveň odehratelným v jednom představení. Ani zde, jako v drtivé většině muzikálů nebylo opomenuto několikrát zbytečně hlasitě vystřelit a já stále marně čekám, kdy při podobných nesmyslech dostane někdo infarkt. Já ho málem měl.

Shrnutí

Carmen mě trochu zklamala a to i přes to, že jsem nic úžasného neočekával. Nebýt skvělé Lucie Bílé, pravděpodobně by se jednalo o jedno z nejnižších muzikálových hodnocení, které jsem kdy udělil, ale na druhou stranu, těch hodnocení zatím nebylo moc, a Lucie byla vážně dobrá. Málem bych zapomněl zmínit výkon druhé hlavní dámské postavy, a sice Katariny v podání Dashi, která byla také k uzoufání nudná – možná proto jsem si vzpomněl až nyní. Ale za to už herečka příliš nemůže, z té role se nic moc více vytřískat nedalo. Zkrátka jsem viděl představení dvou výrazných osobností během nicneříkající hudby (ač umě zahrané živým orchesterem), v běžných kulisách s mnoha chybami vedlejších rolí a primitivním příběhem. Úplný průšvih to sice není, ale do muzikálů typu Fantom Opery má Carmen opravdu hodně daleko.

Uděluji 45%