Jak jsem si u O2 kupoval telefon na splátky

o2

Příběh, který se vám právě chystám vyprávět se udál v době, kdy jsem ještě nepsal svůj blog, nicméně byl pro mne natolik intenzivní zkušeností, že i nyní, po odstupu několika měsíců se s vámi o něj zkrátka musím podělit.

Není tomu tak dlouho, co telefonní operátor O2 zrušil standartní dotování cen telefonů a místo něj začal svým zákazníkům nabízet telefony za standartní cenu, ovšem s možností splátek bez navýšení. Inu, řekl jsem si, ta nová Galaxy es trojka se mi moc líbí, a když ji navíc budu moci platit po malých částech bez jakéhokoliv navýšení, které můj měsíční rozpočet téměř neovlivní, proč to nezkusit. Upřímně? Vědět, co mě čeká, starý Galaxy ejs by se stále ještě pohupoval v mé kapse.

Úvodní krocené nadšení

Jak už to bývá, když se člověk rozhodne pro nákup nové hračky, neobyčejně se pro ni nadchne a když je to ještě ke všemu šílenec, jakým já bezesporu jsem, chce mít doma hračku nejpozději ihned. Přesto jsem se stále snažil trochu krotit, protože občas nákup nedopadne a nechat opadnout vygradované nadšení se dá svou složitostí srovnávat s opadáváním zcela jiných věcí (pánové vědí :). Vše se však tvářilo perfektně, telefon jsem si za určitou cenu vybral, a taktéž jsem si zvolil nový neomezený tarif, který mám díky individuálním slevám od O2 za téměř stejnou cenu, kterou jsem platil dosud za tarif značně omezený. Zároveň jsem chtěl svůj telefonní účet převést z osobní na podnikatelskou rovinu, abych mohl náklady zohledňovat ve svém daňovém přiznání.

První telefonát

Zvedl jsem tedy telefon a volal operátorům se svým požadavkem. Paní na telefonu mi aktivovala nový tarif, a potvrdila, že jakmile mi přijde SMS, mohu vesele vyrazit do prodejny pro svůj telefon (Až?? Chtěl jsem ho hned!). Nic tomu nebrání, nic po mne nikdo chtít nebude, zkrátka a dobře jen budu telefon splácet měsíčně se svými telefonními vyúčtováními od O2 – to samé se mimochodem psalo, a asi i stále píše na webu společnosti.

První návštěva prodejny

Hned druhý den dorazila SMS s potvrzením aktivace nového tarifu a tak jsem se znovu nadchl a vyrazil do nejbližší prodejny. Tam jsem jak už jistě správně očekáváte neuspěl. Paní na přepážce mi sdělila, že nejprve je nutné převést smlouvu z osobní na podnikatelskou rovinu, a k tomu potřebuji živnostenský list s sebou. V pořádku, to jsem měl přeci čekat, takže jsem pro něj vyrazil.

Druhá návštěva prodejny

Po několika minutách jsem byl zpět. Narazil jsem na jiného člověka u stolečku a ten mi řekl, že tento převod z osobního účtu by trval velmi dlouho, a že do té doby telefon nedostanu. Já se ale tak těšil, že jsem tedy zatím svolil k tomu, nechat telefonní účet jako osobní a až bude vyřešen telefon, teprve poté to převézt. Ok, řekl pán, podívám se, jestli máme telefony na skladě. Po 10 minutách přišel, že mají, a že jdeme na to. Ouha, po 10 minutovém hledání v počítači jsem se od pána dozvěděl, že ještě nemám nový tarif úplně aktivován, a že zatím tam visí nějaký příznak, jakýsi vykřičník, či co, kvůli kterému ten převod ještě není kompletní a že zatím nemůžeme pokračovat v záležitosti telefonu. Mám si prý počkat, druhý den zavolat operátory a až mi potvrdí, že je převod opravdu kompletní, opět přijet.

Druhý telefonát

Druhý den jsem tedy dle pokynů volal znovu infolinku a tázal se, zda je převod už kompletní, zda už opravdu mohu pro svůj telefon. „Ano, vše je již kompletně dokončeno, pro telefon samozřejmě můžete,“ ozvalo se. A tak jsem opět jel.

Třetí návštěva prodejny

Na místě jsem tedy vznesl ten samý požadavek, jako včera již dvakrát a pán u stolečku se dal do práce. Po chvíli divně kroutil hlavou, že ho systém dál nepustí, že u mě stále není převod dokončen. V tu chvíli jsem již začal být značně nervní a pánovi převyprávěl svůj příběh. Ten se odběhl někam poradit, a když přišel, k mému podivu se v pohodě pokračovalo dále. Až do doby, než zjistil, že chci telefon na splátky, a to prý potřebuji doložit příjem. Sdělil jsem mu, že všem operátorům, po všechny prodejce se kterými jsem mluvil, jsem všem hned na začátku rozhovoru sdělil, že chci využít jejich nových splátek a jestli musím dokládat příjem. Oba operátoři mi řekli, že ne, že to půjde v pořádku bez toho a že nic nepotřebuji. Pán za stolečkem se usmál a sdělil mi „To víte, operátoři neprodávají telefony, mají v tom zmatek.“ Naštvaný jsem vyrazil domů doložit svůj příjem z podnikání pomocí daňového přiznání za minulý rok.

Třetí telefonát

Měl jsem toho už plné kecky a tak jsem opět volal na infolinku, jak to tedy je, a co tedy opravdu potřebuji. Opět mi bylo řečeno něco zcela jiného a bylo mi řečeno ať zkusím jinou prodejnu. Požádal jsem tedy číslo na nejbližší prodejnu, kde je telefon skladem. Tyto informace však prý operátoři nemají. Byla mi doporučena prodejna jinde, kde by prý telefon měli mít, ale na té prodejně nemají telefon, takže si mám poslat mejl, nebo tam rovnou jet. Raději jsem tedy zvolil variantu pokračujícího pekla s původní prodejnou.

Čtvrtá návštěva prodejny

S daňovým přiznáním jsem dorazil znovu na prodejnu, kde se mě ujala slečna, kterou jsem taktéž zatím v prodejně nepotkal a neviděl. Prošla procesem, kde předtím zdržoval jakýsi vykřičník absolutně bez problémů, ani se nad tím nepozastavila. Přešli jsme k výběru telefonu. Sdělil jsem slečně jaký chci telefon, za jakou cenu a že na splátky atp. Slečna objevila další problém. „Ale my tento telefon v tomto cenovém programu vůbec nenabízíme,“ pravila. Splátkový program, který jsem si vybral nenabízejí. Barometr nadšenosti mi opět klesl o další dílek. Oponoval jsem, ať se podívá na web, že přesně tento program mají na webu O2 popsán a oficiálně nabízen. Byl jsem už v takovém duševním rozpoložení, že jsem na svém trval a řekl slečně, ať to řeší jak uzná za vhodné, ale já že očekávám cenu, kterou mají na oficiálním webu. Tak začalo kolečko, které slečna absolvovala asi 3x a obsahovalo pochůzky po prodejních pultech, jaké tam mají napsané ceny a splátkové programy. Po pultíku  se vždy jukla do letáčkového ceníku, a pak zase na pulty, stále dokola. Po třetí obchůzce mi sdělila, že opravdu neví, kde se ten program, který vyžaduji, na webu vzal, ale že oni tuto možnost v ceníku zkrátka nemají. Stále jsem však trval na svém, že počtvrté již odcházet s prázdnou nehodlám. A tak slečna neochotně pokračovala ve vyplňování kolonek ve svém systému na obrazovce. Celá překvapená pak zajuchala, že jsem měl pravdu, a že v počítači ta cena, za kterou telefon chci, opravdu je. Ale že tam musí být nová, protože nikdy předtím tam nebyla, načež se pobaveně svěřila, že už sami nevědí, za jaké ceny mají zboží prodávat. To však ještě zdaleka neměl být konec…

Přes všechny údajné vykřičníky a neexistující splátkové programy jsme se díky nebesům dostali k vyplňování žádosti o úvěr.  Vytáhl jsem z desek daňové přiznání a k mému překvapení byl dotázán na co to mám. To prý vůbec nepotřebuji, jen slečně sdělím pár údajů o své finanční situaci ústně – uprostřed přeplněné prodejny. Tím už mě naprosto dodělali, už jsem měl vážně pocit, že si ze mne zaměstnanci O2 dělají legraci. Ale co, už jsem tak daleko, že to přeci nevzdám. O pár okamžiků později přede mnou přilétli k vyplnění dokumenty s hlavičkou Essox. Nechápavě jsem se ptal, co to má být a poprvé po všech těch návštěvách a telefonech jsem se dozvěděl, že úvěr nedává O2, ale pouze ho zprostředkovává pro společnost Essox, což je běžná úvěrová firma. To mi však nikdo neřekl, dokonce ani na webu to nebylo jasně psáno. Dokud opravdu nedojde na věc, celé O2 vás krmí tím, že telefon splácíte dobrosrdečné firmě Telefonica, která vám jej takto nabídne místo dotované ceny. Takže další omyl, žádáte o zcela regulérní půjčku. No co, tak jedeme dále. Vyplnil jsem žádost o běžný úvěr a slečna to zadala do počítače s tím, že do deseti minut se dozvím výsledek posouzení. Po 25 minutách sledování TV na prodejně mi zvonil telefon a operátor společnosti Essox se mě opět do přeplněné prodejny vyptával na mé majetkové poměry, které už jsem však předtím všechny stydlivě a potichu sdělil slečně u stolečku. Po konci tohoto trapného rozhovoru se opět čekalo.

Rozuzlení

Nakonec, po cca 45 minutách mi byl úvěr schválen. Vše bylo hotovo a já ani po přinesení telefonu k mým dlaním nevěřil, že se to opravdu stalo. Stále jsem čekal, co se ještě může pokazit a pro co ještě budu muset jet. Naštěstí to byl opravdu konec a já s telefonem odešel domů. Jako perličku na závěr mi ještě slečna s úsměvem ve tváři sdělila, že kvůli tomuto jsem vůbec nemusel měnit tarif, že telefon bych i přes to, že na webu mají něco jiného, dostal i k tarifu minulému. Nezmohl jsem se na víc než apatický úsměv vyjadřující mou v tu chvíli naprostou duševní vypatlanost.

Můžu vám všem s čistým srdcem říct, že jsem byl tak nehorázně znechucen a rozzloben, jako snad nikdy. 4 návštěvy pobočky, 3 telefonáty operátorům, a 8 různých zaručených informací, jak se celá situace má a jak to bude pokračovat včetně modelových situací čerpaných z oficiálního O2 webu. Každý ze zaměstnanců korporace včetně webstránek  mě krmil jinými informacemi, každý z nich nechápal to, co mi řekl ten před ním a nikdo se ani jedenkrát za nic neomluvil.

Vážené O2, to si z nás snad děláte pr…!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *