Game of Thrones – season 3

Hra o trůny je pro mne jedna z mnoha srdečních záležitostí. Aby také ne, jsem si jist, že po třetí sezóně je nás takových mnohem a mnohem více. A to zcela oprávněně. Co bylo na prvních dvou sériích tak skvělé, to je zde ještě lepší, a co nebylo, bylo zavedeno.

O čem konkrétním je řeč? Například skvělé zapojení písní Západozemí do soundtracku – nejprve si je pár z postav nenápadně začne broukat při svých dlouhých cestách, následně si je párkrát poslechneme při závěrečných titulcích a napotřetí už si jejich melodie zcela automaticky broukáme pokaždé, když se jejich tóny začnou valit k našim uším. Aktuálně mi dělá největší problém ne nemyslet na nadcházející čtvrtou sezónu (i když to také), ale hlavně nebroukat si Deště Kastameru při každé příležitosti. Jednoduše geniální.

Příběh se začíná pořádně odvíjet, většinu postav už dobře znáte a víte, co máte očekávat, takže stačí užívat si příběh. Alespoň většinou. Přesto, že seriál byl oproti knižní předloze v této sérii opravdu velmi zjednodušen, stále si myslím, že kdo neviděl alespoň dvakrát, nebo nečetl knihu, musí mít velký problém s kompletním porozuměním. Ten je sice částečně smyt tím, že o tom problému často ani nevíte, ale věřte mi, s těmi dalšími detaily, které objevíte po druhém shlédnutí, a které jste při prvním nepovažovali za důležité, je to mnohem lepší zážitek. A není vlastně právě v tom ta geniálnost? Hru o trůny si můžete pouštět znovu a znovu a zkrátka vás nikdy nezačne nudit, vždy objevíte něco nového a rozpletete další zápletky, které vám předtím unikly.

Nebudu se opakovat, třetí řada je vážně skvělá a na úrovni, s doslova strhujícím dějem, který vrcholí Rudou svatbou v devátém díle. Tato scéna je pro mě jedním z nejintenzivnějších zážitků, které jsem kdy u televizní obrazovky zažil, ne-li tím vůbec nejintenzivnějším – a to i po druhém shlédnutí, které všem vřele doporučuji.

Proč tedy neudělit 95 procent, nebo rovnou 100? Zkrátka opět proto, že některé postavy, které hrají klíčovou roli v celém ději (např. lord Bolton) by bylo moudré opravdu trochu více představit a alespoň jednou, či vícekrát divákovi upřesnit, kdo že to vlastně je – protože jak jsem psal výše – divák, který nečetl předlohu, musí být zcela zákonitě v komplexním ději ztracen (i když o tom vlastně ani neví). I přes tuto drobnou vadu na kráse je to však geniálně rozjeté dílo a já nemohu dospat očekáváním dalších epizod.

Uděluji 90%

Níže přikládám svou oblíbenou píseň Deště Kastameru.