Sonata Arctica – Ecliptica

Po dlouhé době recenzentské nečinnosti jsem si konečně našel tichou noční chvilku na sepsání dojmů z debutu finské kapely, kterou jsem tak dlouho a trestuhodně přehlížel. Finská Sonata Arctica má totiž melodikovi, jako jsem já, zatraceně co nabídnout.

První album Ecliptica rozhodně nepatří k typickým debutovým počinům, na něž se rychle zapomíná, a které slouží většinou jen jakési úvodní sehrání nových kapel. Už po prvním songu Blank Page je jasno, že na tenhle start nezapomenete. Strhující tempo, které kapela nasadí vám dá jasně vědět, že teď není čas dělat cokoliv jiného, než poslouchat novou Finskou melodickou grupu.

Neříkám, že co skladba, to hitová perla, ale na poli prvních alb si Sonata zaslouží velmi vysokou pozici, neboť trio po sobě jdoucích skladeb Replica, Kingdom for a Heart a Fullmoon už vás ujistí, že ve Finsku zase vzniklo něco skvělého (pokud vám k tomu nestačil úvodní vypalovák). Navíc následuje neotřelý ploužák Letter to Dana a jestli to doteď nechápete, tak rovnou přelaďte na úplně jiný hudební styl, protože komu se po poslechu Fullmoon v paměti na doživotí neusadí „Run away, run away, run away,“ tak na power-metalovém poli u mne skončil. Deska však nekončí ještě ani zdaleka a následující Unopened dává vědět, že tahle jízda bude pokračovat.

Nemá cenu jít ve výčtu songů dále, protože ani poslední 4 díla nezůstávají pod laťkou, a tak je hodnocení desky více než jasné a nezbývá, než se těšit na další volný večer. Přesně kvůli těmhle deskám si vzpomenete, proč vlastně tolik milujete power metal.

Uděluji 85%