Helloween – 7 Sinners

Krátce po vydání nového alba Straight Out of Hell bych rád napsal pár řádků také o jeho předchůdci z roku 2010, kterého jsem vlastně od Helloweenů slyšel jako první, a sice o desce 7 Sinners.

Dalo by se říci, že svému nástupci jakoby z oka vypadla, ale pár drobných rozdílu přesto najdeme. Celé album se nese ve velmi konstantním tempu, jak jsem u této německé party zvyklí. Je to kombinace speedového a power metalového stylu, stejně jako u Straight Out of Hell. Stejně tak zde najdeme povinnou baladu s názvem The Smile of The Sun a stejně tak zde najdeme zajímavé riffy a refrény, které v metalovém světě nemají příliš podobných soků.

Tady ale podobnost končí. Ke svému vlastnímu zklamání musím říci, že mě zda ve výsledku zaujala sotva polovina skladeb, co v novince z letošního roku. Již zmíněná balada je podle mne vcelku povedená a z rychlejších kousků bych vypíchl hlavně World of Fantasy a The Sage, The Fool, The Sinner. Zbytek alba je dle mého názoru konzistentní až příliš a písničky se mi i po několika posleších slévají do jedné. Snad ještě úvodní Where The Sinners Go stojí za zmínku, ale to už je opravdu vše.

Suma sumárum, album je opět poměrně povedené a pěkně se poslouchá, ale když si ho pustíte k něčemu, co právě děláte, jen jako kulisu, tak až na pár vyjímečných chvil zaručuji, že zapomenete, proč ho vlastně posloucháte.

Uděluji 50%