Axel Rudi Pell – Oceans of Time

Konečně se ve svých zpětných recenzích dostávám k nitrosrdeční záležitosti – kapele Axel Rudi Pell, která mě kdysi jako první dostala k úžasnému a epickému světu, zvanému metalová hudba.

Kapela má delší minulost, než odkud ji znám a budu recenzovat, ale právě album Oceans of Time je pro mne zlomovým okamžikem, protože se k bandě přidává úžasný vokalista Johnny Gioeli, který pro mě zůstává dosud nepřekonaným metalovým zpěvákem.

Vyplujme tedy na cestu skrze Oceány času, které nás zavedou až do roku 1998. Již tenkrát objevil Axel krásu inter, které jsou dnes již prakticky povinnou součástí všech nových desek, a předvedl nám ji ve svém vlastním podání, zvaném Slaves of Twilight. To funguje jako výborný vstupní bod, který se následně přelije v typický hevíkový, až speedový vypalovák Pay the Price, jenž nenadchne, ale ani neurazí.

Následuje skladba Carousel se skvělým a geniálně jednoduchým rifem hned zpočátku, který chytne a nepustí. Poté přichází Ashes from the Oath, při jejímž poslechu si skutečně připadáte plující časem. Stačí jen zavřít oči a zaposlouchat se.

Další na řadě je rychlejší spojka nesoucí název Ride the Rainbow, a poté to začíná být skutečně zajímavé. Nastupují skladby Gates of the Seven Seals a Oceans of Time, při kterých pokračujete ve své plavbě nekonečnými oceány času. Skladby jsou velmi dlouhé, ale přesto nenudí a dokáží ve vás navodit tu správnou atmosféru.

O zakončení se starají tři skladby, které se již do paměti nijak zvlášť nevryjí. I přes to musím vyzdvihnout skvělou fantazii při pojmenování a tvoření obrázku k tomuto albu, jelikož při jeho poslechu si vskutku připadáte tak, jak obrázek tvrdí. Axel je s kytarou přesný jako švýcarské hodinky, jeho melodie jsou tak jednoduché, až jsou geniální a naprosto nezapomenutelné. Johnny se u nové kapely pomalu rozezpívává, a brzy se ke kapele má připojit i nový bubeník. Začíná skvělá jízda…

Uděluji 75%