Avalon – The Land of New Hope

Na další záležitost Tima Tolkkiho jsem se těšil jako malý kluk. Co jiného také po ukončení éry Revolution Renaissance a později i Symfonie dělat, když kytarový mág a král melodií oznámil tvorbu nové metalové opery? Timo ve skutečnosti přes všechny ty slavné starty a velmi brzké (ovšem stále velmi slavné) konce nikdy nezklamal. A co nyní? Dolehl na finského génia konečně stín z neřízené hudební kariéry, nebo nám to zase všem ukázal?

Na pomoc se zpěvem bylo přizváno velké množství hostujících hvězd, od klávesistů, bubeníků, až po pěvecké ikony. Pro mě byla nejvýraznější rozhodně hlavní vokalistka Elize Ryd (Amaranthe), která odzpívala drtivou většinu skladeb. Samozřejmě Timo povolal i mnoho slavných mužských vokalistů, ale dle mého názoru byli díky Elize doslova odsunuti na druhou kolej. Jako třešinku, která mě velmi potěšila, jsme ve skladbě Shine mohli slyšet i vynikající Sharon den Adel (Within Temptation).

Nyní už k samotné formě a obsahu. Album je prvním ze tří dílů metalové opery, která by nám měla odvyprávět příběh o konci světa. A také s tím velmi rychle začala, 10 písniček nám popisuje příběh od Apokalypsy až po hledání nového místa k životu pro hrstku přeživších. A moc pěkně! Texty jsou správně epicky drsné a mrazivé, a jsou doprovázené Timovými typicky skvělými melodiemi. Pokud jste příznivcem spíše rytmu, než melodie, dnes dejte ruce pryč.

Rád bych ještě jednou, a tentokrát pořádně, vyzdvihl výkon pěvecky poměrně nezkušené Elize Ryd, která je napříč hudebním světem kritizována, že pro její celkovou „nevyzpívanost“ do nového alba mečí jako koza. Omyl vážení! Nedovedu si do této kompozice představit nikoho lepšího. Elize má naprosto unikátní hlas, který sice ještě neovládá zcela dokonale, ale do Ostrova nové naděje mi to sedí jako hrnec na… však víte. Ve dvou skladbách si vystřihne jen po jedné, nebo dvou frázích někde uprostřed stopy, ale do pekla! O to skvělejší a epičtější jsou! (Avalanche Anthem, A World Without Us).

Sečteno podtrženo, snad žádnou desku jsem nedokázal poslouchat bez přerušení tolikrát za sebou, jako tuhle. Stejně tak jsem si naprosto zamiloval vstupy švédské umělkyně Elize Ryd a epické melodie navozující tu pravou atmosféru Apokalypsy. Timo to prostě zase dokázal a já se nemůžu dočkat další desky! Ta už sice k mému zklamání bude bez Elize, jelikož všechny hostující hvězdy prý budou obměněny, ale co se dá dělat. Pevně věřím, že nás čeká další kousek melodického nebe!

Uděluji 90%