Whiplash

Máte-li rádi filmy o cílevědomosti, kterou nepřekoná absolutně žádná překážka a u prvního Rockyho jste slintali blahem, tenhle snímek rozhodně nesmíte vynechat. Whiplash je vlastně téměř totéž co původní Rocky, jen se špetkou příběhových zvratů a kilem důstojnosti navíc.

Andrew Neyman je mladý ambiciózní bubeník, toužící po výslunní slávy na jazzových pódiích. Terence Fletcher je akademický dirigent působící na nejprestižnější hudební škole ve státech a naprosto neortodoxními metodami se snaží ze svých žáků doslova vymačkat to nejlepší, co v nich je. Jednoho dne si povšimne nadaného Andrewa, jejich osudy se navždy propletou a spirály neomezené ctižádosti a na hranici šílenosti balancující edukativní metody roztočí takovou zápletku, od které vás ani na minutu nic nedokáže odtrhnout. A jako bonus k tomu dostanete místy moc pěkné jazzové melodie, které celým filmem provází a kolem kterých se děj točí, s velmi nepředvídaleným a intenzivním finále.

Hlavní postavy jsou defacto dvě, a i na filmovém plátnu spolu mladý nováček a ostřílený filmový veterán svádí souboj až na dřeň. J. K. Simmons v roli Terence Fletchera si za své snažení zasloužil zcela oprávněného Oscara. Ostatní postavy tohoto spíše komorního filmu nemusí ani nijak zdatně sekundovat, protože na nich prakticky vůbec nezáleží. Tohle je komorní duel po všech filmových i nefilmových stránkách a jedná se o jeden z těch filmů, které mohu s čistým svědomím doporučit milovníkům každého žánru, protože v určitých aspektech se tam najde vlastně každý a ze svého vlastního úhlu se nad svým vlastním životem zamyslí.

Uděluji 85%