Star Wars: Epizoda III – Pomsta Sithů
Mladý Skywalker dospěl a snaží se zjistit, které straně by vlastně měla patřit jeho věrnost. Kancléř Palpatino upevňuje moc nad senátem a chystá reformu republiky směrem k totalitnímu Impériu. Řád Jedi je téměř vyhlazen a musí se stáhnout ze své aktuální pozice, ve které dlouhé tisíciletí bděl nad senátem i celou republikou. Děj se začíná uzavírat a poslední dílek mistrovské skládačky George Lucase pomalu zapadá na své místo, kde divákům objasní mnohé události a záhady z původní trilogie.
Třetí epizoda byla skutečně velmi ostře sledovaná a očekávaná, neboť všichni věděli, že se blíží zakončení jedné úžasné sci-fi a vlastně i tak trochu fantasy ságy. Ne, že by to v dnešní době, kdy se oživují úplně všechny slavné a výdělečné projekty jako na běžícím páse něco znamenalo. Ano, i tato sága se po dalších 10 letech dočká svého oživení, ale o tom už někdy příště. Pomsta Sithů svým vlastním způsobem, který však může místy někomu připadat trochu neohrabaný nabízí divákovi jasný přechodový můstek mezi novou a původní trilogií a tím vlastně sází na jistý úspěch, protože každý chce vědět, jak vlastně vzniknul Dart Vader, kde se vzalo Impérium a proč zanikl řád Jedi. A odpovědi samozřejmě dostane a pro dobo filmu musím přiznat, že poměrně jasné a bez vytáček. Trochu jsem se bál, že když se jako poslední díl ságy natočí prostřední epizoda, přičemž konec už je vlastně dávno znám, tak to nebude takové. Tady se ale musím přiznat, že jsem se krutě zmýlil, protože doplňování skládačky a zjišťování, co se vlastně tenkrát stalo, i když už dávno víme, jak to skončí, je snad ještě mnohem více zábavnější a napínavější, než sledovat vyvrcholení v epizodě šest. Děj už není zdaleka tak komplikovaný a široce rozevřený, jako v epizodě předešlé, ale na druhou stranu je vyvážen jistou epičností vyplývající ze svazování rozvázaných tkaniček osudů všech postav.
Po tomto díle jsem si uvědomil, že Hvězdné Války mají tak trochu svůj vlastní žánr. Jasně to vyplývá z toho, že George Lucas neváhal ve všech dílech užívat stvoření, která sice v drtivé většině disponovala dvěma horními a dvěma dolními končetinami, ale občas působila tak strašně komicky, že z velkého galaktického světa tvořila až zbytečně odlehčenou pohádku (ano, opět tím narážím na Wookie, Gungany a především ty podivné „medvídky“ na konci poslední epizody). Na druhou stranu politikaření kolem senátu, kancléře, a dvou odlišných řádů, které by se daly srovnat s náboženstvími, přidává supertěžkou váhu do nádoby reálnosti. To ovšem jen proto, aby to opět celé srazily naprosto dětinské a klišovité dialogy, které často působí naprosto vytržené z kontextu a přicházejí naprosto bez varování. Například nečekané přiznání kancléře Palpatina Anakinu Skywalkerovi o jeho pravé identitě přichází ve vážně nevhodnou chvíli a dalo s z něj podle mého názoru vytežit mnohem více dramatičnosti a atmosféry. Součtem všech těchto proměných nezbývá než potvrdit, čím odstavec začal – Star Wars mají tak trochu svůj vlastní sci-fi žánr. A to je vlastně dobře, protože odvozenin a vykrádaček jsme viděli už příliš mnoho.
Zpracování vesmírných bitev mě bohužel do třetice v nové trilogii přesvědčilo o tom, že tato záležitost rozhodně nepatří mezi Lucasovy majstrštychy. Úvodní útok, kdy Jediové zachraňují kancléře je jasně průhledný – byla do něj nasypána pořádná porce rozpočtu, ale prostě nefunguje a je k uzoufání nudný a nepřehledný. Malou záchranou je mu tak maximálně R2-D2 bojující s droidem, snažícím se dostat do kokpitu Anakinovy lodě. Modrý astrodroid byl vlastně poprvé v celé sáze velmi dobrou humornou vložkou, o kterou se tvůrci snažili ve všech epizodách, ale tentokrát jim to poprvé doopravdy vyšlo a já se několikrát upřímně od srdce zasmál. Dále pak ještě stojí za zmínku polodroid generál Grievous, jehož bojový styl se 4 světelnými meči byl skvěle vymyšlen i zpracován.
A to je vlastně vše. Tvůrci uzavřeli ságu přesně tak, jak se od nich čekalo. Objasnili všechny otázky, konečně dokázali i trochu odlehčit a pobavit, a příběh, který fandové hltali dlouhá desetiletí je konečně uzavřen. Tedy, alespoň na nějakou dobu…
Uděluji 85%
