Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba
Skrytá hrozba, přestože natočena až jako čtvrtá v pořadí, je dějově nejstarší z celé ságy Hvězdných válek a představuje divákovi starou Galaktickou republiku tak, jak vypadala před temnými událostmi, které nastolí nadvládu Impéria. George Lucas se tak dekádu a půl od natočení závěrečného dílu původní trilogie vrací na místo činu a s filmovými technologiemi, které mezitím pokročily o pořádný kus kupředu nám servíruje trilogii další, která se však paradoxně soustředí na události mnohem dřívější.
V první epizodě se tak podíváme na Coruscant, planetu pokrytou souvislou vrstvou zástavby a pravděpodobně nejdůležitější místo galaxie, na kterém se soustřeďuje vládnoucí moc – senát. Ten se však pro svou byrokracii ukáže jako neschopný v záležitostech obrany planety Naboo, která čelí nejprve blokádě a později i otevřené invazi Obchodní federace prahnoucí po neomezené moci. Královna Naboo se však s tímto výsledkem odmítá smířit a zažehne tak plamen, který vyústí až v odvolání hlavy senátu a volbu nového. Plamen nepokojů v Galaktické republice se tím rozdmýchá ještě více a dají se do pohybu události, které vyústí až v otevřené střety mezi Republikou a vzniknuvším Impériem, odehrávající se v poslední, šesté epizodě.
Ve filmu je na první pohled znát technologická vyspělost a velmi slušné audio-vizuální efekty, které z technologií minulého tisíciletí ždímají naprosté maximum a divákovi ukazují velmi uvěřitelný svět, jehož reálnost je však opět pro mne zcela nepochopitelně srážena podivnými tvory typu Gungani (Jar Jar Binks), kteří jsou prezentováni až přehnaně vtipnou formou. Na někoho to možná může působit jako bezvadný smysl pro detail, ale podle mne jde o velmi nevydařený smysl, který z uvěřitelného světa dělá poněkud pohádkovější výtvor.
Dost už ale o chlupatém Chewbaccovi v jiné tělesné formě. Při pohledu na scénář se jedná o akčně poměrně slušně nabitý film i přes to, že jde o rozjezd příběhu. Vesmírné bitvy jsou sice krapet nezáživné, ale na druhou stranu bitva s droidy na zelených pláních Naboo byla skvostná, plná perfektních nápadů a přesto, že nebyla bůhvíjak dramatická, mě hodně bavila. Neotřelé nápady typu organických bouchajících koulí omylem se valících ze svahu proti nepříteli a vůbec nástup armády droidů, které jsou teprve na bitevním poli „vykládány“ z pojízdných kasáren se vážně moc povedly a dělají bitvu zapamatovatelnou. Stejně tak závody kluzáků byly na velmi vysoké úrovni a spolu s charakteristickým nazvučením jednotlivých strojů dělají závod jedním z vrcholných filmových úseků.
Herecké obsazení je narozdíl od původní trilogie nabité hvězdami, jen Liam Neeson ač patří mezi mé oblíbence, mi do role moudrého a osud galaxie-tvořícího rytíře Jedi nějak nepasoval. Mladý Jake Lloyd v roli Anakina Skywalkera byl naopak úžasný a podobný filmový úspěch se mu už nikdy více zopakovat nepodařilo. V prvních Hvězdných Válkách byl pro mne jasně adeptem na nejsympatičtějšího dětského herce vůbec.
Ryhle, stručně, jasně – skvělý rozjezd nové trilogie a jedna z nikdy nestárnoucích popcornovek.
Uděluji 80%
