Spider-Man: Homecoming
Jestli se někdy Marvel se svým filmovým univerzem pustil na tenký led, bylo to právě nyní, když se rozhodl během posledních patnácti let potřetí rebootovat jednu z nejikoničtějších a také filmově nejpřetěžovanějších komiksových postav vůbec. V roce 2002 po delší době oživil tohoto mladého hrdinu Sam Raimi, který podle mě natočil jednu z jeho nejlepších verzí a hlavně první díl jeho trilogie je podle mě tím absolutně nejlepším superhrdinským originem vůbec. Po rozporuplném třetím díle se mu však přestalo věřit a v roce 2012 se nového restartu ujal Marc Webb, který začal sérii s názvem Amazing Spider-Man. Jeho verze, ačkoliv nebyly úplně špatné, se však dle mého názoru nedokázaly dostat nad Raimiho, a tak i tato série brzy skončila – tentokrát rovnou po 2 dílech. A pak se Marvel se svým velkolepě rozjetým filmovým univerzem rozhodl, že chce pavoučího muže zpět pod svá křídla. A že včera bylo pozdě.
Abych to trochu rozvedl. Přesto, že Spider-Man je typicky marvelovská postava, práva na jeho filmové zpracování aktuálně vlastní společnost Sony, která si je pochopitelně bedlivě hlídá. Marvel však svého hrdinu opravdu velmi chtěl dostat zpět domů, a tak se hlavouni obou společností dokázali dohodnout alespoň na tom, že Sony pavoučího muže Marvelu dovolí v jeho filmovém univerzu „použít“. U Marvelu v té době pochopitelně propuklo obrovské nadšení a začalo se pracovat na jeho prakticky okamžitém zasazení do současných filmů. Jako první se postavu podařilo zakomponovat do Civilní války, poté poměrně rychle natočit jeho sólovku, kterou dnes hodnotím, a brzy Spider-Mana uvidíme v přicházející Infinity War. Pro Marvel bezesporu úžasná zpráva, fanoušci ji však vzhledem k aktuálně opravdu veliké filmové přetíženosti téhle ikonické postavy přijali poměrně rozporuplně. Civilní válka ukázala, že Marvel nehodlá Spideyho nijak výrazně měnit, stále se bude jednat o zbrklého a nedospělého teenagera, který však pro všeobecné dobro ochotně obětuje klidně sám sebe a ještě při tom všem nezapomíná pravidelně hláškovat. Jednalo se o jednoznačný úspěch, avšak to hlavní mělo teprve přijít – Spider-Manův návrat domů v samostatném filmu. Jak to vše tedy dopadlo?
Po dvou poměrně solidních představitelích pavoučího muže bylo pro Marvel jistě naprosto zásadním bodem vybrat toho správného tennagera, aby Spider-Man zůstal Spider-Manem, ale aby těch „dětí“ neměli diváci již příliš. Na druhou stranu, podobně mladá postava v MCU zatím nikde jinde není, takže bylo pochopitelné, že s tímhle hrdinou se žádné velké pokusy (změna věku, pohaví, rasy, atp.) dělat nebudou – zaplaťmarvel. Ve výběru zvítězil opravdu mladičký Tom Holland, kterému v době natáčení civilní války nebylo ještě ani 20 let. Další jasnou věcí bylo, že nejurputnější nepřítel Green Goblin (Norman Osborn) musí nějakou dobu kvůli Raimiho trilogii také zůstat u ledu, a tak byl záporákem pro Homecoming zvolen Vulture v podání Michaela Keatona. Asi nejvýraznější změnou byla výměna tradiční Spideyho dívky Mary Jane za děvče jménem Liz Allan v podání také ani ne dvacetileté Zendayi Coleman.
Figurky jsou tedy rozestavěné, byrokracie dokončená, jde se na věc. Hlavní záporák Vulture parazituje na bitvě Avengers v New Yorku a krade mimozemské technologie, ze kterých ilegálně vyrábí ničivé zbraně. Mezitím mladý Peter Parker řeší své běžné školní záležitosti a vzpomíná, kterak v Civilní válce dokázal nabančit samotnému Kapitánovi Amerika. Neuplyne dlouhá doba, než se jejich cesty střetnou a v rámci boje za správnou věc se bude muset Peter rozhodnout, jestli se vydá cestou superhrdiny, porazí zloducha, dokáže Tony Starkovi (který si v tomto filmu střihnul poměrně důležitou roli Peterova jakéhosi opatrovníka), že má na to být plnohodnotným Avengerem, a zda je ochotný za tuhle cestu obětovat svůj dosavadní styl života. Věřte nevěřte, podobně jednoduchý námět se podařilo implementovat ve velmi zajímavý a na několika místech nečekaně překvapivý děj, který mě rozhodně nenudil a ani trochu nezaváněl tradičním originem, který jsme viděli už stokrát. A přesto to tak nějak svým způsobem origin stále byl – jen trochu jinak pojatý. Humoru bylo samozřejmě také zodpovědně učiněno za dost a mezi mé oblíbené scény patří Peterovi rozmluvy s asistentkou v jeho obleku, který mu vytvořil a půjčil Tony Stark – čímž Spider-Manovi propůjčil snad jen mimo sebe jeden z nejmocnějších obleků, které hrdinové kolem Avengers nosí. Od nováčka, který se vrátil domů, tedy asi v budoucnu můžeme čekat velké věci.
Nebudu to dále prodlužovat. Audiovizuál je typicky marvelovský, řemeslná dokonalost a průměrný soundtrack dnes již nikoho nepřekvapí a nestojí za to těmto dvěma kritériím věnovat další řádky, protože je důvěrně známe ze všech ostatních MCU filmů. Spider-Manův návrat domů se náramně podařil a kdo tomu něvěřil, tomu Marvel opět vztyčil prostředníček a ukázal, že čeho se tihle pánové a dámy aktuálně chopí, promění s naprostou sebejistotou na další zlatý kousek do jejich miliardové skládačky. Podobná postava ve filmech kolem Iron Mana a spol. opravdu chyběla a Marvel ji dokázal přivézt i přes její filmové přetížení v té nejlepší formě a zachovat její typickou duši. Co chtít více?
Uděluji 85%
