Na hraně zítřka

Po dlouhé době jsem si našel trochu sólo času na nějaké to sci-fi, které moji drahou polovičku až tolik nebere. A když sci-fi, tak kdo jiný, než Tom Cruise, který má v tomto oboru ze současné herecké elity asi zdaleka nejvíce zkušeností. Tentokrát se na něj, spolu se sekundující Emily Blunt jukneme ve filmu Edge of Tomorrow.

Jako už to bývá, od tohoto filmu jsem čekal něco úplně jiného, než jsem dostal. Čekal jsem strategické bitevní vřavy, dostal jsem hrátky s časem, které osobně nenávidím ze všeho nejvíc. Čekal jsem soustředění na moderní exoskelet, který by měl být hlavním středobodem filmu a dostal jsem… no, zase ty hrátky s časem, ve kterých byl exoskelet jen jakýmsi doplňkem do skládačky. Co mě ovšem po několika desítkách minut překvapilo velmi příjemně byl fakt, že v tomto filmu to pojetí hrátek s časem není až tak ohrané a otřepané, jako všude jinde. Hlavní hrdina zde totiž prožívá jeden a ten samý den stále znovu a znovu, dokud nezemře, nebo dokud neporazí emzáky, kteří napadli matičku zemi. A když zemře, začne znovu a pokusí se dostat trochu dále, než předtím. Když to teď popisuji, vlastně to zní docela ohraně, ale zkrátka není – naopak je to dotažené k zábavnosti, kterou jsem u sci-fi filmu již dlouho nezažil. Děj s každým dalším opakovaným dnem svižně odsýpá a stále divákovi předkládá nové a zábavné nápady, na které je radost pohledět a když už se zdá, že je vše skoro u konce, přijde další zlom, který jen vyeskaluje beznadějnost celé situace s prožíváním stejného dne stokrát dokola. Jediné, co mě trochu zklamalo byl konec, který po prvnotřídním filmu prostě neměl správné grády a k dokonalosti mu ještě mnoho chybělo – možná nějaké to další eskalující překvapení.

Náročné oči se v Edge of Tomorrow rozhodně dočkají odpovídající pastvy. Útočící emzáci jsou na špičkové úrovni v poctivě dotaženém geniálním nápadu, který minulým sci-fi filmům tolik chyběl. Jsou zkrátka originální a zábavní, jak jen to šlo. Akční scény, ve kterých se hlavní postavy oděné do posilujících exoskeletů snažili útočící nestvůry střílet hlava nehlava jsou opět perfkentně natočené, sestříhané i doladěné. Opravdu poctivé hollywoodské řemeslo.

Nebýt toho trochu odfláknutého a podle mě nedotaženého konce, kterému chybí ještě nějaký ten dobrý nápad, či překvapení, mohla to být extra třída. Takhle je to „jen“ poctivá osmdesátka s nadějnými vyhlídkami na Cruisovu budoucí sci-fi kariéru.

Uděluji 80%