Mission: Impossible 4 – Ghost Protocol
Již počtvrté se Ethan Hunt (Tom Criuse) musí pokusit o nemožné. To, co před více než 20 lety začalo jako jednohubka vycházející hvězdy, se nakonec ukázalo jako určitá konkurence pro desetiletími prověřeného, avšak také již mnohonásobně přeobsazeného agenta 007, Jamese Bonda.
Agent Hunt zatím ve stabilním podání Toma Cruise v tomto díle přibírá do akce mimo jiné i sličnou krásku (bondgirl?) v podání Pauly Patton a tentokrát se pokusí zachránit rovnou celý svět před hrozbou jaderné války, kterou se kdosi v podání Michaela Nyqvista snaží rozpoutat. Více než o neskutečné kousky tedy půjde o politiku, komorní drama a jak jinak, než o tradiční a tentokrát skutečně důmyslnou hru plnou masek.
Během příběhu se na obrazovce tradičně vystřídá několik světových lokací, převážně v Rusku a Spojených arabských emirátech. Většina ruských záběrů se zcela nepochybně natáčela v Praze, která je Moskvě architektonicky velmi podobná a vsadím se, že natáčení zde bylo pro americké producenty, kteří velmi rádi vykreslují Rusy jako úhlavního světového nepřítele, i byrokraticky mnohem snažší. Scény v Dubaji byly stoprocentně nejlepší fází celého filmu, i když se zdaleka nejednalo o finále. Tom Cruise si zde jako obvykle střihl alespoň pár těch impossible kousků, které už k jeho sérii zcela neodmyslitelně patří stejně jako masky. Tentokrát to však bylo spíše o precizním načasování a chladnokrevné manipulaci, nežli o hodinovém fyzickém supervýkonu (ne, že by na něj však nedošlo vůbec). Do děje filmu také sice ne osobně, ale velmi intenzivně vstupuje Huntova žena, nebo alespoň vzpomínky na ni, které jsou předmětem intrik mezi ním a jeho kolegy na této misi. Figurky jsou tedy poměrně zajímavě rozestaveny, tak hurá do akce.
Čtvrtá Mission Impossible vůbec není špatným filmem. Naopak, díky skvěle propracovaným a dramatickým scénám během „podfuku v Dubaji“ má svůj zcela nezapomenutelný prvek, což se možná nedá říct o předchozích dvou dílech. Co mě ovšem neustále bije do očí je fakt, že Tom Criuse se ze značky skutečně snaží vytvořit ucelenou sérii, ale stále tak nějak neví, kudy k cíli dospět. Úkol je to vzhledem k jasně uzavřenému prvnímu dílu, který s něčím takovým pravděpodobně příliš nepočítal, věru těžký, ale je zcela evidentní, že existuje, protože v posledním díle filmu se dozvídáme alespoň trochu více o pozadí agentury, ve které Hunt pracuje a jak vlastně funguje. Je tedy velmi pravděpodobné, že na tuto linku se bude snažit série navázat a časem být skutečnou konkurencí pro v úvodu zmíněného Jamese Bonda. Inu, další 2 filmy jsou vlastně už na světě, takže nyní mě čeká zhlédnutí pátého v pohodlí domova a zítra se vydám na megalomansky pojatý a velmi pozitivně hodnocený díl číslo šest, abych se přesvědčil, mám-li se směřováním téhle série pravdu. Zatím však nemohu hodnotit výše, než velmi podobně všem předchozím dílům, protože tahle série má sice zábavné a řemeslně skvělé kousky do skládačky, ale stále tak nějak hledá sama sebe a punc agenta 007 je pro ni zatím v nedohlednu. Věřím však, že si nakonec svou cestu díky tvrdě pracujícímu Tomu Cruisovi najde.
Uděluji 75%
