Ghoul

Po dlouhé době jsem se vrátil v čase o dekádu dříve, kdy jsem se svými kamarády často a rád navštěvoval kinosály s promítanými hororovými filmy a nyní jsem zhlédl nový film s českou produkcí, který sleduje partu reportérů, snažící se natočit dokument o hladomoru na Ukrajině v minulém století. Nečekaně však naráží na záhadné důkazy a události, které celou kauzu spojují se sovětským kanibalem a masovým vrahem jménem Andrej Čikatilo. Z původně vzdělávacího dokumentu se tak velmi rychle stává střetnutí s jiným světem a boj o holý život.

Zpracování filmu simuluje reálné záběry z kamer, které měl tým dokumentaristů k dispozici. To je dnes poměrně populárním způsobem, umožňujícím natáčet filmy podobného žánru s naprosto minimálními rozpočty. Recept je jednoduchý – stačí (stejně jako v tomto případě) natočit pár záběrů no-name herců, kterak se po tmě prohánějí s děsem v očích lesem, sem tam posvítit a nechat mihnout stín s nesmyslně hlasitým audio-efektem ve zvukové stopě, a o astronomickou ziskovost filmu máte prakticky postaráno. A abych nezapomněl, k receptu ještě přidejte nálepku „Podle skutečné události,“ která je tím pravým kořením přidávajícím dokonalou příchuť opravdového děsu. Tím bych však nechtěl kvalitu filmu nijak ponížit, jen upozorňuji na to, že v případě amerického bratrance v tomto žánru (Paranormal Activity) už se nejedná prakticky o nic jiného než nehorázně výnosný kšeft. Ghoul sází na přesně ty samé klasické a osvědčené lekací efekty, které diváka po mihotavém pohybu kamery nalézavší něco opravdu nepříjemného za doprovodu nesmyslně hlasitého zvuku, spolehlivě vylekají.

V první polovině filmu se párkrát polekáte a spolu s postavami se snažíte přemýšlet, co se vlastně na místě kdysi dávno stalo a hlavně, co se tam děje nyní, což je docela zajímavé a se slušnou atmosférou (zase ty lekací záběry, audio efekty, atp.) Druhá polovina filmu už si ovšem přestane brát veškeré servítky a začne servírovat tolik lekacích a hororových scén bez jakéhokoliv vysvětlení, či uvěřitelnosti (ano, hranice mezi uvěřitelným a neuvěřitelným zde bohužel byla hrubě překročena např. z ničeho nic mizejícími vykopanými děrami v zemi) až se přestanete bát a začnete se filmu spíše tak trochu smát. Petr Jákl bohužel tuto hranici moc dobře nevychytal a hrubě ji v mém případě překročil, čímž před koncem atmosféru totálně pokazil. Příběh zde bohužel naprosto ustoupil snaze diváka po celou dobu zbytečně a nesmyslně lekat.

Abych to shrnul, Ghoul není vůbec špatný film. Velmi oceňuji, že narozdíl od jiných „Podle skutečné události“ filmů má alespoň reálný základ a natáčí se na autentických místech, kde se staré události odehrály. Sami producenti a herci se nechali slyšet, že natáčení hororových scén na opravdových místech, kde se před téměř stoletím staly reálné tragédie, nebylo po nocích na místech mimo civilizaci vůbec příjemné a já rád věřím tomu, že na plátně jsme občas mohli vidět opravdový strach. Na druhou stranu mě strašně mrzí, že první výbornou polovinu, která přesně vyvážila poměr vyšetřování a lekání vystřídala část, která se na vyšetřování téměř vykašlala a jen se diváka snažila gradujícím způsobem dostat až na hranici infarktu. To se ale bohužel nepovedlo a naprosto minulo účinkem po tom, co byla linie uvěřitelnosti naprosto necitelně překročena. I přes to to ale byl příjemný a prima, dá se říci i Český film.

Uděluji 65%