Dokonalý trik

Čeká mne asi nejobtížnější hodnocení filmu, jaké jsem kdy psal. Dokonalý trik opravdu není film, jako každý jiný a nutí vás přemýšlet nejen o ději samotném, ale také o tom, jestli vám film sám připadá šílený, nebo dokonalý. A já jsem se stále ještě nerozhodl.

Christopher Nolan má opravdu jedinečný talent. Nejen že snad všechny jeho filmy sklidily masivní úspěch, ale on má prostě svůj vlastní rukopis, který vám nedovolí při sledování jeho díla odvrátit zrak byť jen na chvilku kamkoli jinam. Před několika dny jsem recenzoval film Podfukáři a psal jsem něco podobného – a sice, že u filmu nemůžete chvíli vydechnout a musíte poctivě dávat pozor. V porovnání s Dokonalým trikem  jsou ale Podfukáři jen předraženou pouťovou atrakcí.

Dokonalý trik vás od začátku nutí přemýšlet na plné obrátky a s obtížností děje si opravdu nebere servítky – volně se v něm střídají 3 různé časové linie, které na sebe v různých místech nečekaně navazují a bez upozornění se střídají. Musím se přiznat, že zběsilý začátek filmu jsem musel zhlédnout dvakrát a ještě si nechat od přítelkyně při pauzách poradit, abych do toho pronikl – to však nedávám za vinu filmu, to jsem zkrátka celý já :-). Zbylé dvě hodiny se nesou v tom samém duchu – střídání časových linií, zběsilý závod dvou hlavních hrdinů o náskok před svým rivalem, který celou dobu směřuje k vrcholnému závěru, který jsem však bohužel už zhruba od poloviny filmu předvídal. A to je právě věc, které nerozumím, a ze které jsem zmatený. Jsem velmi nenáročný divák, který nedokáže předvídat děj ani těch nejjednodušších filmů. Tak jak je možné, že u něčeho tak složitého, komplexního a všemožně propleteného, jako Dokonalý Trik, se mi to už v polovině filmu docela přesně povedlo? Výsledek byl ten, že jsem očekával to, co se filmu po celou tu dobu dařilo – vyvedení mě z omylu a naservírování další úžasné zápletky. Bohužel, právě na konci filmu k tomu nedošlo a přesto, že vyvrcholení bylo vážně skvělé – já už ho předem znal.

Vážně nevím, jak hodnotit. Film je skvěle postavený, celé dvě hodiny vás překvapuje, úžasně graduje, a velkolepě končí. Místy jsem však byl z děje tolik zmaten, že jsem musel pauzovat a přetáčet zpět, abych neztratil nit. Přeskakování mezi časovými liniemi bez jakýchkoliv oddělovačů bylo silně matoucí, stejně jako časté změny vzhledu hlavních hrdinů, které místy byl pekelný problém rozeznat. Stačila chvilka nepozornosti a bylo by po zážitku. Díky tomu jsem místy chtěl film pohanit a místy zase vynést do nebe. Jak se tedy rozhodnout? Řemeslná dokonalost, skvělé výkony herců, hvězdné obsazení. Výborná atmosféra, místy však chaotický a až příliš překombinovaný a uspěchaný děj. Ale pod souhrnem toho všeho si nepamatuji, kdy naposled mě nějaký film tak moc oslovil, abych o něm přemýšlel ještě hodiny po zhlédnutí. Byl to zkrátka silný zážitek, takže nebýt té chaotičnosti, kterou jistě mnozí budou mít za další prvek dokonalosti, byla by to devítka. U mě však ne.

Uděluji 85%