Muzikál: Sibyla – Královna ze Sáby
Kvůli jednomu z posledních muzikálových objevů, a sice skvělému zpěváku Radimu Schwabovi jsem před nedávnem zakoupil lístky na nový muzikál divadla Hybernia, Sibyla – Královna ze sáby. Při výběru termínu představení jsem pečlivě dával pozor na to, abychom chytli právě Radima, který nás o svých kvalitách bezpochyby přesvědčil v muzikálu Fantom Opery. Jak tedy dopadlo jeho další angažmá?
Již po prvních minutách v hledišti, které je mimochodem naprosto šílenou konstrukcí sedaček značně nepřátelské ke komukoliv, kdo nemá postavu o velikosti XS, bylo zcela jasné, že se jedná o muzikál z produkce divadla Hybernia, neboť se vesele promítalo na všechny plochy a místa, kam se promítat dalo. První scény začínaly poměrně pozvolna, ale hned poté se děj velmi příjemně rozevřel a diváka vtáhl. Ústředními postavami jsou izraelský král Šalamoun v podání již zmíněného Radima Schwaba a královna Sibyla, kterou si střihla Eva Burešová. Spolu si zahráli dílo o lásce, která se snažila sjednotit nábožensky rozeklané národy, a která v tomto světě nemá šanci na život. Ústřední dvojice spolu fungovala opravdu skvěle a když připočteme úžasnou průvodkyni dějem, postavu Času (Lenka Návorková), která na sebe neustále poutala pozornost skvěle nacvičenou a vyladěnou choreografií, pomalu bychom nepotřebovali nikoho dalšího, aby v ději „zacláněl“. Vlastně tam o moc více zajímavých postav opravdu nebylo, a to přesto, že se mezi nimi objevila např. Ilona Čsáková, nebo veřejností oblíbená superstar Jiří Zonyga.
Za tónů příjemně napsané, i když možná až příliš elektronicky komponované hudby a vydatné porce světla z promítaček první půle uplynula velice příjemně a napínavě. A pak se něco zlomilo. Když jsme se vrátili z přestávky a příběh pokračoval, bylo zcela evidentní, že tvůrcům naprosto došly nápady, co se zápletkou. Ta se tak totálně vytratila kamsi, odkud už se nevrátila, a druhou půli nechala v obrovském štychu. Trápení, nuda, trapnost a nekonečná kýčovitost zcela ovládla jeviště a slibně rozjetý muzikál v mých očích zcela pohřbila. Chvíli jsem přemýšlel, jestli jsem se po přestávce opravdu vrátil do téhož hlediště. Druhá polovina opravdu postrádala jakýkoliv smysluplný děj a k mé nelibosti se změnila na nechutně přeplácaný patos o nekonečné lásce bez špetky myšlenky.
Rád bych nyní muzikál rovnou zhodnotil celkovým pohledem, do kterého vstupuje velké množství zcela protichůdných názorů a pocitů. Tak tedy – Na poslech příjemná, avšak místy až příliš elektronicky nahraná hudba. Kulisy a výprava zcela dle očekávání a dle rukopisu divadla Hybernia – tedy mnoho promítání do všech koutů jeviště, ale narozdíl od Barona Prášila, kterého Hybernia uvedla před několika lety, velmi málo speciálních efektů a triků. Výkony herců se mi moc líbily, obzvlášť Radim Schwab je opravdu formát – skvěle zpívá, skvěle hraje, a je mu výborně rozumět. Druhou hlavní hvězdou pro mne byla rozhodně postava Času, která předváděla opravdu skvěle nacvičenou choreografii a přesto, že pro děj nebyla nijak důležitá, byla skvělou třešničkou na pomyslném dortu. Choreografie byla celkově velmi silná a originální napříč celým muzikálem a ukázala mnoho netradičních prvků, které jsem dosud nikde jinde neviděl, a za to patří Liboru Vaculíkovi, jejímu tvůrci, obrovská poklona. Dějově poměrně silná první půle se však po přestávce zvrátila v absolutní zbytečnost, která už zápletku vůbec nikam neposunula a jen parodovala sama sebe, když hodinu stále dokola opěvovala nekonečnou lásku a z příběhu utvořila vážně nechutný patos, který překonal veškeré rekordy. To pro mě bylo hodně silné rozlazení, které jinak všechny ostatní povedené prvky muzikálu, ať jsem již chtěl nebo ne, významně shodilo a je mi upřímně líto, že to muselo degradovat a zbytečně shodit jinak moc dobré výkony herců a tanečníků. Ti, a také diváci si zasloužili mnohem lepší zakončení.
Uděluji 55%
