Koncert: Within Temptation – Praha 2018
Po velmi dlouhé době jsem navštívil koncert téhle nizozemské legendy, které už poslední dobou pro její vstup do multižánrového průsečíku nevěnuji zdaleka tolik pozornosti, co dříve. Zpěvačka Sharon den Adel navíc v posledních letech řešila množství osobních problémů, které nejprve po vydání jejího sólového popového alba a nevhodným marketingem kapely silně využité nejistoty fandů vypadaly, že se tahle sestava skutečně rozpadne. To se nakonec za slavných famfár nestalo a místo toho Within Temptation oznámili nové album a tour, které jsem během letošního prosince navštívil.
Jak bývá v poslední době hloupým zvykem, kapela nečekala ani na vydání nové desky a už se rozjela na koncerty do prvních destinací (včetně Prahy), kde bylo možné na koncertu silně zastoupené přicházející album Reckoning naposlouchat tak maximálně ze 2 volně vydaných singlů (které však zdaleka nepokryly setlist), což není zrovna má dvakrát oblíbená zábava. Mám rád si na album počkat jako na celek a teprve po jeho řádném naposlouchání si užít koncert.
Ten tedy pro mě zcela nepochopitelně začal hned třemi novými písničkami, které jsem neznal a naprosto mě tedy nebavily. Ke smůle kapely jsem díky tomu měl možnost přemýšlet nad tím, jak moc se vzdaluje tomu, co tolik rád poslouchám, a přestože mě jejich tvorba stále oslovuje, už to není to co dříve. Navíc mě čím dál více vadí popově smíchaný zvuk, který nedává vyniknout kytarám a na tomto koncertě obzvlášťe se snažícímu Ruudemu Joliemu, který do toho řezal s neskutečnou energií po celou dobu vystoupení, Slyšet to však bohužel kvůli zvláštnímu namixování příliš nebylo. Zato stárnoucí (nic ve zlém) Sharon Den Adel hlavně v první značně nudné polovině koncertu byla doslova všude. Byl jsem poměrně hodně překvapen, jak moc se na ní od dob, kdy jsem ji posledně viděl, věk a nejspíše i rodinné problémy projevily. Ve zmíněné první polovině koncertu ji to navíc moc neladilo a v kombinaci s neznámými písničkami příchozího alba to na mě opravdu celkově dělalo velmi špatný dojem.
Všechny neduhy první poloviny však jakoby se vytratily, když se kapela pustila do hitovky Shoot in the Dark, která jakoby snad pro ně znamenala skutečný začátek koncertu. Tedy toho koncertu, na který jejich fandové přišli. Zvuk se trochu vyladil, i když na můj vkus byl stále až příliš popově zastřený a kytary tedy po celou dobu vystoupení nedostaly pozornost, kterou by si zasloužily. Ruude si z toho asi ze zvyku však příliš nedělal a dál řádil jako černá ruka a minimálně pohled na něj nesmyslný zvukový mix dost vyvažoval. I Sharon se obstojně rozezpívala a ke konci, kdy nastoupily její téměř sóla, všem dokázala, že do starého železa ještě rozhodně nepatří. Koncert se pomalu chýlil ke konci, zaznívaly stálé hity zakončené např. kousky What Have You Done Now, Forgiven, Mother Earth a Stairway to the Skies na úplný konec.
Zhodnocení je pro mě dnes obzvláště těžké. Sharon se dokázala ze svých trablů vyhrabat a i když ji to chvilku trvalo, nakonec se probudila a předvedla, proč ji všichni milují. Celá první polovina koncertu v hodně slabé kadenci je však hodně velký průšvih a mix zvuku, který asi sice nebyl úplně zbabraný a kapela chce, aby tak zněla, mě silně otravoval. Poslouchám rád Within Temptation právě díky řízným kytarám i přes jejich aktuální multižánrovost, kterou sami vyzdvihují, ale jejich popový zvuk mě zkrátka nebaví. Tenhle koncert jsem si tedy ve výsledku příliš neužil a přiznám se, že se budu hodně rozhodovat, jestli se ukážu na příštím.
Uděluji 50%
