Koncert: Axel Rudi Pell – Praha 2014
Měl to být svátek. Koncem září se do našich českých luhů a hájů, konkrétně do Pražského zrekonstruovaného Storm Clubu chystala moje srdeční kapela, která mne přivedla k poslechu opravdové muziky, Axel Rudi Pell s jeho kapelou a tour k nové výtečné desce Into The Storm. Přesto, že běžně poslouchám trochu jiné metalové žánry, tenhle klasický hevík si prostě nikdy nemohu nechat ujít a nebylo tomu tak ani tentokrát.
Předskokanem byla mladická grupa Rebellious Spirit, kteří mě doslova nadchli – už dlouho jsem neviděl takhle energickou a dobře sladěnou předkapelu, která návštěvníky čekající na Axela dokázala opravdu pobavit a nažhavit. Ladilo jim to perfektně a byli i dobře nazvučeni, rozhodně jim v koncertovém světě předpovídám velkou budoucnost.
Po až neobvykle dlouhých prostojích mezi jednotlivými vystoupeními (těžko říct, v čem byl háček) se nakonec dostala na scénu i kapela kolem Axela a mohlo tak začít mé největší koncertní zklamání. Marná sláva, jak byli předskokani parádně nazvučeni, u Axela se zvukaři nechali tak unést, že asi jen málokdo ze stání pod pódiem odcházel z koncertu bez bolehlavu, který jistě přetrvával několik dnů. Asi se pánové ze Storm Clubu nechali unést slavnou kapelou, jinak nevím, proč by to tak šíleně a neúměrně přepálili. Zpočátku byly slyšet pouze bicí a basa s klávesami, poté to trochu upravili, abychom mohli slyšet i něco málo z Johnyho zpěvu, ale kytaru jsme si příliš neposlechli během celého koncertu. Podle mě naprostá zvukařská tragédie.
Ono ale nutno dodat, že samotná kapela na tom nebyla o moc lépe. Axel je stálice, nikdy na svých koncertech nijak nešílí, vždy si jen perfektně odehraje to co má, a nikdo od něj nic jiného ani nečeká, přesto že na tomto koncertě se poměrně odvázal a dokonce se i sem tam pověnoval fandům. Pak ale nelze nezmínit skvělého frontmana jménem Johny Gioeli, který na všech deskách dokazuje, že je bezesporu skvělým zpěvákem. Koncerty mu ale zdaleka tolik nesvědčí. Jasně, je to skvělý šoumen, ale to jaksi nestačí. Během koncertu jsem ho bohužel viděl dělat jen tři věci – buď poskakoval z místa na místo jako šílenec, nebo předváděl své bezesporu výsostné výšky, nebo recitoval. Bohužel, ani jednou nám stejně jako před 3 lety v Abatonu nezazpíval. Třetím žhavým želízkem by měl být bicman, který však ke smůle celé kapely již nebyl Mikem Terranou, ještě větším šoumenem a dříčem, než samotný Johny Gioeli. S Mikem se kapela naneštěstí po 15 letech rozešla a jeho místo zaujmul neméně slavný bubeník Bobby Rondinelli, který má již svou kariéru taktéž vydřenou, ale s Axelem to má po Mikově laťce asi hodně těžké. Neříkám, že by na něj nestačil svými zkušenostmi, ale tam (při téměř celém koncertu), kde Mike při bubnování doslova šílí a poskakuje na svém bicmanovském sedátku jako blázen a přivádí davy k varu svým neuvěřitelným umem, Bobby pouze sedí a nudně si odpracovává to své. A nezachránila to ani závěrečná estráda, kdy si všech 5 členů kapely vyměňovalo své nástroje a zkoušeli si jen tak pro zábavu zajamovat.
Jediné, s čím sem byl poměrně spokojen byl playlist, který obstojně prořízl Axelovu kytaristickou kariéru a od nejnovějších pecek jsme slyšeli až po klasické koncerotvé hity. I když taktéž by neuškodilo koncertové verze písní trochu zkrátit, aby se to té dvouhodinovky dalo nacpat mnohem více hitů, než kluci zvládli – rozhodně mají z čeho vybírat.
Suma sumárum, byl jsem z koncertu velmi zklamaný. Kapela nepředváděla nic extra, a to něco málo bylo navíc tak příšerně nazvučené, že jsem to tak tak vydržel až do konce. Jednoznačně jedno z mých největších koncertních zklamání 🙁 .
Uděluji 20%
