Koncert: AC/DC – Praha 2016

AC/DC se v dnešní době řadí mezi veterány a průkopníky tradičního heavy metalu, který se dnes již moc nenosí. Všechno se vyvíjí a metal samozřejmě také, ale chcete-li zažít nějakou opravdovou old school klasiku, což by každý metalový fanoušek rozhodně měl, tohle byla akce stvořená právě pro vás.

Turné k poslední desce Rock or Bust bylo plánováno dlouhou dobu a stejně takovou dobu bylo předem jak v Americe, tak v Evropě rozprodané. Pak však přišla pro fandy kapely zlá zpráva, a sice že letitý frontman Brian Johnson má vážně obtíže se svým sluchem a není kvůli nim schopný turné odehrát. První americké koncerty byly zrušeny a těsně před evropským turné byl kapelou potvrzen hostující zpěvák Axl Rose (Gun N‘ Roses), který měl turné odzpívat za něj. Mnoho diváků využilo možnosti vrácení lístků se slovy, že na toto torzo zkrátka nepůjdou. A bez diskusí, torzo to skutečně je, ať již skalní fanoušci tvrdí opak, či ne, jelikož z nejslavnější sestavy zbyli už jen dva členové – baskytarista Cliff Williams a nestárnoucí zakladatel kapely Angus Young, který ze všech sil drží vlajku AC/DC spolu se svou kytarou ve vzpřímené poloze.  A jaký je můj názor? Udělala kapela dobře, že turné odehrála s narychlo sehnaným hostujícím bouřlivákem z Guns ‚N Roses, nebo měla koncerty odložit a možná nechat jednu z nesmrtelných ikon heavy metalu důstojně odejít?

Včera jsem byl svědkem pokusu o udržení se nad vodou a musím hned z praku vystřelit, že jsem byl těžce překvapen, jak důstojnou náhradou Axl Rose dokázal být. Snad hned při úvodní skladbě jsem si na jeho trochu jiný, avšak Brianovi značně podobný chraplák zvykl a po zbytek koncertu už jsem ho v každé písni bez zamyšlení přijal. Nechci tím tvrdit, že bych stokrát raději neviděl na jeho pozici samotného Briana Johnsona, ale musím říci, že Axl se své přetěžké úlohy zhostil na jedničku.

Koncert byl na špičkové technické úrovni, zvukaři odvedli výbornou práci (což v našich končinách považuji téměř za zázrak) a i členové kapely odvedli řemeslně přesnou parádu, ale stále jsem se nemohl zbavit dojmu, že megalomanské pódium je téhle stárnoucí sedmdesátkové bandě zvyklé na komornější uspořádání koncertů až příliš velké. Ne, že by nebylo krásné a ne, že by nebylo plné různých bonbonků a překvapení. Také chápu, že na koncert o 60 000 návštěvníků se komornější scéna dvakrát nehodí, ale těmhle pánům už zkrátka bylo opravdu až příliš velké a po většinu koncertu tak nebylo možné vidět nic jiného, než partu pěti borců mydlících do svých nástrojů kdesi v hloubi pódia. A nic na tom nezměnil ani šílenec Angus Young, který se snažil seč mohl a se svou kytarou pobíhal, skákal a válel se jako šílený, občas i v předsunutém minipódiu, které bylo umístěno zhruba uprostřed placu diváků a s hlavním pódiem spojeno dlouhým můstkem. Možná právě proto, že tento prodloužený element pódia byl po většinu času zcela prázdný, spolu s tím, že Axl Rose toho se svou zlomenou nohou v protéze také moc nenaběhal a ostatní členové kapely se snad ani nehnuli, působili kluci na obrovském placu zcela ztraceni a občas naprosto neviditelní. Publiku to však vraceli formou dobře zrežírované a kvalitní real-time videoprojekce na zadní a postranních stěnách pódia a také několika prvky s překvapením (od hydraulicky zvýšeného stupínku, který v závěru koncertu vynesl Anguse Younga v jeho dechberoucím kytarovém sólu vysoko nad návštěvníky, po ohňostroje a nafukující se obdařenou dámu předvádějící nejrůznější zajímavá gesta a pohyby, až ke střílejícím kanónům v samotném závěru).

Abych to shrnul, koncert byl technicky brilantní, stejně jako pěvecké a hudební výkony jednotlivých členů kapely. Trochu mi však vadilo, že na place působili dost ztraceně, a že Axl Rose se absolutně neujmul své role frontmana a publiku vždy mezi písněmi řekl maximálně dvě nebo tři automatická slova, kterým bylo sotva rozumět a nemohl se tedy divit, že reakce lidí byly většinou značně chladné, a že místo ohlušujících ovací, které běžně přestávky mezi jednotlivými písněmi vyplňují, vládlo na tomto koncertu velmi zvláštní „ticho“. Možná to bylo z úcty před chybějícím Brianem Johnsnem, možná to je zkrátka jeho styl. Každopádně to byla škoda. I přes to to byl ale skvělý zážitek, protože brzy nebude mnoho lidí, kteří se budou moci chlubit tím, že viděli naživo opravdovou duši a skutečného forntmana AC/DC, šíleného kytaristu Anguse Younga.

Uděluji 80%