Divadlo: Kancl (2018)
Divadlo Rokoko jsem navštívil co si pamatuji poprvé. Překvapilo mě, kolik menších divadelních scén Praha ukrývá, ale podzemní hlediště s cca dvěma sty místy přístupnými z pouze jedné chodby je spolu s Kalichem pro mé zkušenosti zatím rekordmanem. Příjemné je, že i přes menší prostory se v divadle pěkně sedělo a měl jsem i přes svou výšku dostatek místa pro nohy, což je slabým místem většiny pražských divadel. Rokoko si zde tedy připsalo pohodlnostní body navíc. A že je bude potřebovat, to vám prozradím hned z úvodu.
Hra Kancl je napsána na motivy britského sitcomu a v Rokoku se chlubí tím, že jde o vůbec první premiéru tohoto díla na jevišti. Děj se odehrává v menší britské pobočce firmy, která vyrábí papír, a nad kterou se vznáší hrozba propouštění. Vše se snaží udržet v chodu ředitel pobočky David (Vasil Fridrich), za vydatného vlezdoprdelkování svého personálního manažera Garetha (Jiří Hána) a poctivé práce zaměstnanců, z nichž už nikdo další příliš nestojí za zmínku snad jen s vyjímkou recepční Dawn (Henrieta Hornáčková), která v průběhu jinak docela nudné hry děj ozvláštňuje alespoň svým osobitým šarmem.
Hra měla být komedií spojující typický britský humor a české podání nenáročné komedie. Faktem je, že pod pokličkou si pozorný divák všimne až příliš velké sázky na sexuálně orientované dvojsmysly a přehrané afekty, ale jinak dílo zase tolik komediální není. Snad až na Garetha. Jiří Hána byl jediný, komu jsem na konci hry upřímně zatleskal, protože nejen, že jeho role asi jako jediná v této hře umožňuje trochu zazářit, ale také proto, že k ní přistoupil s notnou dávkou sebeironie a skutečného hereckého umu. Ono také jak mají herci zazářit v nudných rolích s nudnými dialogy, které vedou odnikud nikam, a ve hře, jejíž hlavní příběh nenabízí ani špetku touhy zjistit, jak to celé vlastně dopadne, protože ať už se jedná o roli účetního nebo ředitele, všechny jsou stejně přehrané a sází na laciné vtipy.
Britské sitcomy znám. Ne sice tenhle konkrétní, ale umím si dost dobře představit, že by Britové z téhle verze nebyli dvakrát nadšení. Já sice nejsem vůbec náročný divák, ale taktéž jsem nadšen nebyl. Ba co víc, byl jsem poměrně slušně znuděn a nebýt příjemné návštěvy kultury v divadle, které jsem dosud neznal, a které se přes svou komornost ukázalo jako velmi pohodlné, možná bych byl i naštván za ztrátu času. Když si totiž i jinak nepříliš kreativní divák uvědomí, že drtivou většinu scén by i on, coby totální amatér, byl schopen přepsat do mnohem zábavnější podoby, pak je na scéně něco špatně.
Uděluji 20%
