Muzikál: Baron Prášil (2010)

Možná se ptáte, proč jsem se rozhodl zrecenzovat téměř čtyři roky starý muzikál? Že by jsem se už definitivně zbláznil? Ale kdepak! Jde zkrátka jen o to, že tento muzikál byl pro mě tak zásadní a přelomový, že bych ho rád ve svém zápisníku zvěčnil.

Psal se rok 2010 a na sloupech, billboardech a všemožných dalších reklamních prostorech se začal objevovat malinkatý človíček usazený na dělové kouli. Prvních několik týdnů mě to zcela míjelo, ale pár dnů po premiéře a jedné mé návštěvě mi tento muzikál zcela změnil způsob, jakým jsem dosud žánr hodnotil. Muzikál byl mnou vždy tak trochu odsouván a odsuzován, jelikož to bylo zkrátka mnoho zpěvu pro nic – tak jsem to vždy viděl. Alespoň do té doby, než jsem zhlédl toto představení.

V hlavní roli Barona Prášila se střídali tři pánové – Marian Vojtko, Dan Hůlka a Pepa Vojtek. Muzikál jsem si zamiloval natolik, že jsem jej viděl asi čtyřikrát a měl jsem to štěstí, že až na vyjímky jsem mohl být svědkem všech herců alternujících hlavní role. A že se opravdu bylo na co dívat, a co poslouchat.

Příběh

Příběh Barona Prášila byl pro mne velkou neznámou, bez mučení se přiznávám, že jsem neviděl ani původní filmové zpracování, ani jsem tento příběh nečetl. Ale v muzikálovém podání mě zcela uchvátil – fantazírování bájné postavy vás zavede do středu země, na dálný východ, do velkoměsta, a vůbec všude, kam si jen vzpomenete. Veškerými lokacemi je divák provázen formou baronova vypravování jeho životních příhod, které tvoří jakési mini příběhy. Ty jsou prokládány jednou souvislou příběhovou linkou ze současnosti, neméně zajímavou.

Zpracování

Zpracování všech scén je to, co mě donutilo vidět představení tolikrát – je jedním slovem dechberoucí. Tvůrci spoléhají na dnes populární promítání scén na bílé kulisy, ale třešničkou na dortu, nebo vlastně několika kily třešní jsou doprovodné scény, které kombinují promítání s klasickými efekty, přičemž výsledkem je opravdu velké množství zkrátka geniálních scének – vypíchnout mohu např. baronův let středem země, plavbu v loďkách, úžasnou scénu ve vulkánu a mnoho dalších, které rozhodně  jen tak nezapomenete. Všechno je to nádherně barevné, tvořivé, zkrátka radost pohledět. Radost pohledět znovu, znovu a znovu :). A co se zpracování týká, tvůrčí tým udělal skvělou práci také na písničkách. Ty jsou totiž tak jednoduché a chytlavé, že si je zamilujete už po prvním zhlédnutí a jen velmi těžko je vyženete z hlavy.

Obsazení

Obsazení Barona Prášila už je pro mě jen třetím důvodem k tomu tento muzikál vychválit až do nebes. Viděl jsem snad asi všechny možné alternace a Marian Vojtko v hlavní roli byl absolutně nepřekonatelný. Vedle něj vypadaly sebelepší výkony pánů Hůlky a Pepy Vojtka jen těžce podprůměrně. V roli vládce sopky Vulkána nezapomenu na svérázné podání Jiřího Langmajera, ani Viléma Čoka. V dámských rolích zase nemohu nezmínit báječnou Martu Jandovou a stále výbornou Sabinu Laurinovou. Ve vedlejší ženské roli zase exceloval mladý objev z prvního ročníku Superstar Šárka Vaňková, která svou roli zahrála tak přesvědčivě, že byste jen těžko hledali někoho, kdo by v ní vypadal více sexy. A na posledním místě nemohu nezmínit několik herců, kteří se na pódiu doslova vyřádili v rolích eunuchů a doktorů – Vlastimila Zavřela, Aleše Hámu, Zdeňka Izera a Milana Pitkina.

Verdikt

I přes velké množství zlých hlasů, které muzikál hanily s tím, že jde o „komerční záležitost“ (jakoby šouzbyznys snad existoval v nějaké nekomerční podobě), jsem byl z celkového dojmu totálně odvařený. Zkrátka jsem to celé musel vidět znovu, znovu a pak ještě jednou 🙂 . A to mluví za vše.

Uděluji 95%